Discover What the World Thinks of U.S.

We Need Internet Snooping

As the PRISM case in the U.S. shows, the main problem is monitoring the monitors. There are mistakes and excessive surveillance, but America is decidedly not Staasi-era East Germany or contemporary China.

<--

Špiclování na internetu potřebujeme

Jak ukazuje případ systému PRISM v USA, hlavní problém je v hlídání hlídačů. Dochází k přehmatům a nadměrnému sledování, ale Amerika rozhodně není Východní Německo za dob Stassi nebo současná Čína.

Lukáš Hoder

právník a politolog

Internet je v demokracii bez cenzury, ale chceme ho mít i bez policie? Co by to znamenalo? Nikoho by například nezajímaly vaše e-maily lidem z Al-Káidy v Jemenu nebo nakupování koktejlu chemikálií na internetu. Právě o možnostech tajných služeb sledovat takovéto indicie je stále probíhající debata okolo Edwarda Snowdena, systému PRISM a nedávného rozhodnutí amerického soudu, který tajným službám posvětil procházení telefonních účtů Američanů.

Nevinnost?

S odhalením projektu PRISM nedošlo ke ztrátě nevinnosti informačního věku. Opak sice na iHNED napsal profesor informatiky Jiří Zlatuška, ale vždyť o schopnostech tajné služby NSA špiclovat se roky debatuje. NSA v roce 2008 tuto pravomoc získala díky zákonu FISA, o kterém dvakrát proběhla v USA ostrá debata. Podruhé to bylo v roce 2012, kdy se účinnost zákona prodlužovala a kdy se špiclování NSA dostalo i před Nejvyšší soud. Na webu ostatně už rok a půl visí fotky obřího komplexu NSA v Utahu, kde to všechno probíhá.

Snowden, který v červnu do médií vypustil tajné dokumenty o PRISM, jen podtrhl fakt, že žijeme na internetu. YouTube zná vaše oblíbená videa, Facebook zná vaše přátele a váš mobil, pokud s tím souhlasíte, díky GPS ví, kde bydlíte. Ano, pokud někdo používá internet naprosto bez zábran, tak mu Snowden mohl otevřít oči.

PRISM a ti další

Snowdenovy dokumenty potvrdily paragrafy zákona FISA, tedy že NSA může sledovat tok internetu, zachycovat e-maily a hledat v nich. Navíc ukázal, že dohled nad těmito pravomocemi NSA není bez problémů.

Americké právo na soukromí má svá specifika. Telefonní hovory lze odposlouchávat jen na základě povolení soudu, protože „napíchnout“ telefon není technicky úplně snadné a lidé očekávají soukromí, když mluví do sluchátka. Podobně u dopisu, ten bez narušení obálky neotevřete a lidé znají listovní tajemství. U telefonních účtů nebo obálek dopisů to ale neplatí, tam soukromí nečekáme.

Ohledně e-mailů je to ale složitější. E-mail totiž ukládáte na cizí server, s nadsázkou je to jako kdybyste posílali pohlednice. Velké soukromí tak očekávat nemůžete, na což americké právo pamatuje. NSA proto u e-mailů není tolik svázána a může vyhledávat jejich obsah, a to u zpráv psaných z USA do ciziny a naopak. Vše probíhá v reálném čase a zachycené e-maily se dál zkoumají. Zpětně šťourat internetem NSA zřejmě neumí.

Kdo kontroluje pošťáky?

Zkuste si na dovolené v Egyptě koupit na ulici granát a poslat si ho domů. Může policie kontrolovat vaši poštu? Podobné otázky jako je sledování e-mailů tedy řešíme už dnes. Kde jsou problémy s internetem?

Jak ukazuje případ systému PRISM v USA, hlavní problém je v hlídání hlídačů. Dochází k přehmatům a nadměrnému sledování, ale Amerika rozhodně není Východní Německo za dob Stassi nebo současná Čína. Vláda například nedávno odtajnila řadu dokumentů, které ukazují část debaty mezi tajnými službami a speciálními soudy FISA, které jejich práci schvalují. Dokumenty ukazují, že soudy zdaleka nejsou jen do počtu, ale pravidla NSA pro sledování aktivně korigují, a to za přihlížení kontrolních výborů Kongresu.

Důsledkem Snowdenova skandálu bude v USA nejen zpřísnění dohledu nad NSA, ale i dlouhodobé debaty odborníků nad tím, jak „napasovat“ internet a mobily na americkou ústavu z 18. století. Laikové budou zase žasnout nad tím, že e-maily nejsou úplně soukromé. Výsledkem by ale neměl být konec špiclování na internetu. Je to jedna z cen za bezpečnost, které se jen tak nevyhneme.

Autor je právník a politolog. Vystudoval právo a mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě, Georgetown University a University of Oslo. Jako právník působil na Úřadu vlády ČR v Praze, patří mezi zakladatele Centra pro lidská práva a demokratizaci v Brně.







Leave a comment