Discover What the World Thinks of U.S.

Whose Kennedy? Everybody’s

Precisely because Kennedy’s presidency was so short and, regarding many of his plans, the story was never told to the end, everyone can read into him what they want to see.

<--

Demokraté jsou přesvědčeni, že s Kennedym by Spojené státy nebyly ve Vietnamu. Pro republikány je fiskálním konzervativcem, který opatrně utrácel ze státní kasy. Jedna i druhá strana, prostě všichni, přitom vycházejí jen z toho, co Kennedyho krátké prezidentství naznačilo.

Ani padesát let po atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho se Američané nedokážou smířit s tím, že jeho vražda mohla být dílem jednoho člověka. Podle nedávného průzkumu přes 60 procent Američanů věří, že Lee Harvey Oswald byl součástí širšího spiknutí.

Jenže to není zdaleka jediná záhada. Další je, že Kennedy, který byl v úřadě necelé tři roky, je podle mínění Američanů nejúspěšnějším prezidentem poválečné historie USA. Lepší než třeba Ronald Reagan či Bill Clinton, kteří oba strávili v Bílém domě osm let.

Jak je to možné? Je to jednoduché. Právě proto, že Kennedyho prezidentství bylo tak krátké a v mnoha Kennedyho plánech zůstalo navždy nedopovězené, může v jeho odkaze každý číst to, co tam sám chce vidět. Kennedy je hrdinou demokratů, stejně jako republikánů, Kennedy patří všem.

Pro demokraty je tím, kdo zrušil segregaci, dal zemi všeobecné hlasovací právo, založil programy zdravotního zabezpečení seniorů a zdravotní pomoci chudým lidem. Demokraté jsou přesvědčeni, že s Kennedym by Spojené státy nebyly ve Vietnamu.

Pro republikány je fiskálním konzervativcem, který opatrně utrácel ze státní kasy a jehož plán daňových škrtů později k obdobné politice inspiroval Ronalda Reagana. Republikáni jsou přesvědčeni, že Kennedy byl odhodlaný bránit americké hodnoty silou, neustupovat nikde ve světě Sovětům.

Jedna i druhá strana, prostě všichni, přitom vycházejí jen z toho, co Kennedyho krátké prezidentství naznačilo. Ale hotové závěry, co by Kennedy udělal, jsou však už ze všeho nejvíce odhady, do kterých si každý vkládá svá vlastní přání.

Ani jedna z výše zmíněných iniciativ se za Kennedyho života nestala zákonem, vše dokončil až jeho nástupce v úřadě Lyndon Johnson. Podle jedněch byl prezident odvážný, když do Kongresu v červnu 1963 vůbec předložil návrh zákona rušícího segregaci. Podle druhých se k celému občanskoprávnímu hnutí černochů stavěl velmi vlažně, v podstatě musel být dotlačen k akci.

Kdo chce, může věřit tomu, že JFK se chystal z Vietnamu stáhnout americké vojenské poradce, jak po jeho smrti tvrdili jeho spolupracovníci v Bílém domě. Kdo chce, může naopak věřit jeho bratrovi Robertu Kennedymu, podle kterého JFK o odchodu z Vietnamu rozhodně nepřemýšlel.

Dramatik Harold Pinter napsal: Minulost je, co si pamatujeme, představujeme si, že si pamatujeme, přesvědčujeme se, že si pamatujeme, předstíráme, že si pamatujeme.

Kennedyho osud byl tragický, historie je k němu však milosrdná. Kennedy nechal svoji knihu rozepsanou už po několika prvních kapitolách, a každý si ji tak může dokončit sám.

V případě Johna Fitzgeralda Kennedyho si Američané představují prezidentství, které vůbec nebylo, minulost, která se nestala.

Edited by Anita Dixon







Leave a comment