V Praze byl Barack Obama dvakrát, do Varšavy dnes přijíždí poprvé. Jenže, jakkoli byly jeho návštěvy nad Vltavou významné, jejich tématem nebyla ani Praha, ani Česko, ani střední Evropa, nýbrž Obamova agenda globálního jaderného odzbrojení.
Praha byla čestným dějištěm, nikoli ovšem předmětem Obamových návštěv. Tou skutečně první středoevropskou destinací, kam prezident Obama dorazil kvůli ní samotné, a zároveň jako do klíčového místa regionu, je až Varšava.
Břidličný plyn cennější stíhaček
Čtyřicetimilionové Polsko má objektivně vliv dalece přesahující váhu ostatních států nové Evropy. Česko má v Afghánistánu bezmála 500 vojáků, což je ve vztahu k velikosti naší armády jeden z nejsilnějších kontingentů. Poláci ovšem mohou nabídnout přes 2500 vojáků. Čerstvě objevené břidličné plyny, kterých má mít Polsko největší zásoby v Evropě, navíc Varšavě dodávají i řádově vyšší, ekonomickou a energeticko-strategickou váhu. Americké těžařské firmy jako Exxon Mobile a Chevron se jen třesou, aby v Polsku mohly začít vrtat.
Poláci by tak už ani nepotřebovali letku amerických stíhaček F 16, o jejímž budoucím umístění na základně u Lodže má americký prezident ve Varšavě jednat. A ani protiraketové střely SM 3, které mají být v Polsku rozmístěny v rámci Obamou navrženého evropského obranného deštníku, by už nemuseli mít. Protože základní záměr, tedy mít na svém území americkou vojenskou přítomnost, by nahradil americký kapitál a firmy, včetně jejich těžařské a zpracovatelské infrastruktury.
Z Prahy to všechno můžeme sledovat s povzdechem, že Poláci mají prostě víc štěstí. Jsou velcí a přála jim geologie. Jenže Varšava své aktuálně silné roli v rámci Evropské unie i v transatlantickém vztahu vyšla aktivně vstříc. Vláda Donalda Tuska, která nastoupila v roce 2007, programově přikročila – po euroskeptickém a protiruském vymezení se bratrů Kaczynských – k oteplení vztahů s Moskvou a zadruhé ke zlepšení vztahů s Berlínem. První z těchto kroků se časově sešel s Obamovým americko-ruským “resetem”, druhým se Polsko stalo směrem k Moskvě i převodníkem německých záměrů, které jsou v mnoha ohledech určující pro celou Evropskou unii.
Bez iluzí, ale aktivně
A tato polská politika, která už není výsledkem nějakých objektivních daností, ostře kontrastuje s českými postoji. Česko, počínaje vládou Mirka Topolánka, Obamův “reset” odmítlo jako naivní a pro nás nebezpečné hrátky s Ruskem. Jenže ani Tuskova vláda neměla nikdy iluze, že by se Moskva ze dne na den vzdala svých mocenských ambic, a také jim nijak nehodlá uhýbat. Jak vyplynulo nejen z diplomatických depeší na WikiLeaks, ale i veřejných prohlášení a z konkrétních kroků Varšavy. Tím je třeba polsko-švédská iniciativa Východního partnerství, která se snaží natlačit vliv EU do zájmových sfér Moskvy (Ukrajina, Moldavsko, Gruzie a další země).
Narozdíl od Česka si ovšem Polsko sečetlo, že jedna taktika, pragmaticky vycházející vstříc dané situaci, nevylučuje obhajobu jasných principů na druhé, neméně důležité politické a diplomatické koleji.
A pokud dnes hledíme do Varšavy s trochou závisti, tak nejen proto, že jsou velcí a mají plyn, ale také proto, že dělají aktivnější, cílevědomější zahraniční politiku.
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.