Tony vs. Arnie for E.U. President?

<--

Asi před měsícem se objevily spekulace týkající se příštího stálého předsedy Evropské rady, tedy takzvaného prezidenta Evropské unie. Zmíněn byl Arnold Schwarzenegger. Nyní mu v tomto virtuálním souboji nejspíš přibyl protikandidát, bývalý britský premiér Tony Blair. Co se ještě v unii za uplynulý týden přihodilo? Třeba významný pokrok v přístupových rozhovorech s Chorvatskem, které by se mohlo stát členem unie již v půlce roku 2013. Ale popořádku…

Spekulace o bývalém kalifornském guvernérovi, kulturistovi, herci (to možná ne bývalém, protože se prý chystá opět točit) v čele Evropské unie se objevily díky jeho poradcům. Ti ho totiž prý nabádají, aby se vrátil do Evropy a ucházel o tento unijní post.

“V příštích několika letech bude Evropa hledat prezidenta, který bude více přitahovat pozornost, někoho, kdo sjednotí Evropu,” prohlásil nedávno jeden z poradců Terry Tamminen. “Francouzi nebudou chtít Němce, Němci nebudou chtít Itala. Tak co tedy v Evropě narozený člověk, který odešel do Ameriky a může se vrátit a být Washingtonem nebo Jeffersonem nové jednotné Evropy?” dodal, aniž by nějak jmenoval svého šéfa.

Nyní se ale objevil další člověk, kterému by se určitě post unijního prezidenta líbil – bývalý britský premiér Tony Blair. O něm se dokonce mluvilo již v roce 2009, když se poprvé uvažovalo, koho na tuto funkci zvolit.

Jenže “zatípnout” ho prý měla německá kancléřka Angela Merkelová, které se nelíbilo Blairovo zapojení do války v Iráku a také se měla bát, že by pak unijní prezident v podání Blaira mohl zastínit ostatní evropské politiky (to nejspíš muselo vadit i francouzskému prezidentovi Nicolasovi Sarkozymu či italskému premiérovi Silviu Berlusconimu, kteří jsou rádi vidět).

Takže v čele EU nakonec stanul neznámý a relativně neviditelný Belgičan Herman Van Rompuy. To by se ale mohlo brzy změnit, mandát Van Rompuye vyprší už za necelý rok, 31. května 2012. Tony Blair se v rozhovoru pro britský list The Times nechal slyšet, že Evropa potřebuje prezidenta zvoleného přímo, tedy voliči ve všech členských zemích.

A jak to okomentoval bulvární list The Daily Mail: Znamená to, že se chceš ucházet o tento post, Tony? Podle Blaira chybí Evropě silný vůdce, který by napomohl k tomu, aby byl kontinent konkurenceschopnější vzhledem k ostatním světovým rychle se rozvíjejícím ekonomikám.

Když budou mít možnost zvolit si prezidenta sami voliči (kterých je v EU 386 milionů), mohl by se i upevnit vztah mezi nimi a Bruselem, který je dost odtažitý, myslí si Blair.

Jak sám ale přiznává, na takovou velkou změnu nejspíš ještě nenazrál v nynější sedmadvacítce čas a navíc vše bude muset projít složitou ratifikací v členských zemích, která nebude rychlá. Takže možná ještě jeden mandát Van Rompuyovi (ten je jistota, nikomu nevadí a nikoho nezastiňuje), a pak změna až někdy na konci roku 2014?

A když už jsme u tohoto roku, tak nyní se již zdá jisté, že zemí EU tehdy bude 28. Chorvatsko by se totiž podle všeho mělo stát členem unie již v červenci roku 2013. Co je důvodem takového optimismu?

Chorvati v přístupových rozhovorech v pondělí uzavřeli kapitolu věnovanou rybolovu a zbývají tak dokončit již jen čtyři poslední kapitoly z celkových 35, jak napsal server euractiv.com – soudnictví a lidská práva (což tedy nemusí být jednoduché), hospodářská soutěž, rozpočtová politika a další témata (což jsou již jen zbývající technikálie).

A Maďaři, kteří nyní předsedají Evropské unii, se kasají, že se to stihne ještě do konce jejich předsednictví, tedy do konce června. Od červenco přebírá od Budapešti pomyslné žezlo Varšava. Zítra by měl Chorvaty za jejich posun v rozhovorech pochválit i šéf Evropské komise José Barroso. “Očekávejte dobré zprávy,” vzkázal do Záhřebu.

Završení rozhovorů s Chorvatskem by ale bylo dobrou zprávou i právě pro Maďarsko. Jejich předsednictví poznamenané téměř nulovou viditelností by si totiž připsalo významný a hmatatelný úspěch.