Europe's Exit Exam

<--

Oznámení Pentagonu, že snižuje stavy svého pozemního vojska na nejnižší hodnotu od doby před začátkem 2. světové války, samo o sobě senzační není. Pozemní vojsko je jen jednou součástí všech amerických ozbrojených sil, kam dále patří námořní pěchota, loďstvo a letectvo. Když to vše sečteme, v roce 1940 měly USA ve zbrani 458 000 lidí, v současnosti je to 1 369 000 lidí. Amerika má tedy stále obrovskou vojenskou sílu, celkový rozpočet Pentagonu byl loni větší, než byl součet výdajů na zbrojení dalších 13 zemí, více než pětkrát vyšší než jsou výdaje druhého v pořadí, tedy Číny.

V souvislosti s Čínou je pak už ale informace o transformaci vojenských sil USA zajímavější, potvrzuje trendy, které se dotýkají i evropského prostoru, a které se navíc neomezují jen na oblast vojenství. Na úkor pozemního vojska chce Pentagon více investovat do lehčích specializovaných jednotek, pohotově použitelných proti teroristům. Výrazně posílí také svoji kybernetickou ochranu, vedle čehož pak ministr obrany Chuck Hagel ještě výslovně zdůraznil, že Američané potřebují i modernější válečné lodě. Jako protiváhu, jak dodal šéf Pentagonu, stále vážnějších výzev v Asii a v Pacifiku. A samozřejmě zde nemluvíme třeba o Japonsku, ale právě o Číně, jejíž vzrůstající vojenská síla je jedním z podstatných důvodů, proč USA přesměrovávají nejen bezpečnostní, ale obecně své strategické zájmy do Asie.

Tento přesun zároveň znamená, že odjinud USA naopak odcházejí. V Evropě se od konce studené války snížil počet amerických jednotek o 70 procent. Do roku 2017 by to mělo být ještě o pětinu, přičemž vojenské stahování je opět jen jedním z projevů obecnějšího úbytku strategických zájmů Spojených států v Evropě.

Čtvrt století po pádu železné opony a po setrvalém rozšiřování demokratického prostoru Evropské unie se to zdá logické. Jinou otázkou ale je, zda je Evropa už připravena převzít zodpovědnost nejen sama za sebe, ale především za zájmy ve svém sousedství. Krize na Ukrajině v tomto smyslu může být zásadním testem. Maturitou, zda je současná Evropská unie schopna řešit něco jiného než jen své vnitřní problémy. A zároveň testem, zda americký odchod nebyl předčasný.

About this publication