Sotva Antonin Scalia minulou sobotu nečekaně zemřel, spustila se v USA lavina často protichůdných názorů, co byl tento tuze konzervativní soudce amerického Ústavního soudu v podstatě zač.
A hlavně jestli má o jeho náhradě rozhodovat ještě prezident Barack Obama, jak by si přáli levicoví američtí komentátoři, či spíše až jeho nástupce? V tom je zase obsažen jasně čitelný pravicový názor, resp. spíše dost zbožné přání, aby listopadové prezidentské volby vyhrál nějaký rozumný republikán a dosadil pak do Nejvyššího soudu někoho podobně založeného a fundovaného, jako byl Scalia. Na pietní uctění památky nezbyl při této okamžité zpolitizovanosti čas. A to bude tento muž pohřben až v sobotu.
Oběť tváří v tvář obviněnému
Nejvyšších soudců je v USA devět a jsou obdobou českých ústavních soudců − jmenováni jsou ale doživotně. Na rozdíl od 15 členů brněnského Ústavního soudu, kteří mají mandát na 10 let. Doživotní jmenování znamená, že dotyčný soudce může zanechat na americkém systému slušnou pečeť. A tím pádem, vzhledem k postavení USA coby velmoci a lídra svobodného světa, i na zbytku planety.
Byl to zejména Antonin Scalia, kdo v 90. letech minulého století prosadil rozhodnutí, že člověk obviněný z trestného činu má vždy právo na konfrontaci se svou obětí. Je to věc sice zakotvená už v šestém dodatku americké ústavy, jenže v průběhu 20. století se objevilo mnoho precedenčních rozhodnutí, jež to výrazně omezovala ve prospěch oběti. Prostě aby nemusela svého trýznitele třeba znovu spatřit. Důležitost věci se ukazuje v případech, kdy je někdo, jak se ukáže, třeba neprávem obviněn ze sexuálního deliktu. Jistěže soudy po světě hned nemusely Scaliu napodobovat, ale právní příklady z USA, jak dobře známo, táhnou.
Kdo je tady rasista?
Antonin Scalia se narodil v New Jersey jako potomek italských imigrantů, do funkce ho dosadil prezident Ronald Reagan už v roce 1986.
Republikáni Scaliu velebí coby právnického titána, který se snažil, byť ne vždy úspěšně, nastavovat brzdy liberální interpretaci americké ústavy. Scalia ostře vystupoval nejen proti potratům, v jejichž případě odporoval názoru, že představují nějaké předem dané právo.
Ale byl například vždy i proti myšlence, že je společenské menšiny nutno chránit pozitivní diskriminací, tedy například dnes dost běžným postupem při udělování stipendií na amerických univerzitách. Je-li člověk černoch, Hispánec, indián nebo je třeba homosexuální orientace, bývají jeho šance na finanční podporu větší, než když jde o řadového bělocha, který by také chtěl jen studovat.
“Sledovat koncept rasově odůvodněných nároků, třeba i se zcela úctyhodnými a neškodnými úmysly, znamená oživovat a uchovávat myšlenkové schéma, které vedlo k otrokářství, rasovým privilegiím a rasové nesnášenlivosti,” napsal památně Scalia v jednom svém odůvodnění.
Co zkrátka liberálové považovali za pokrok a nápravu křivd, viděl v jádru jako přesně to, proti čemu ti stejní aktivisté bojovali. Z čehož vyvstává naléhavá, globálně aktuální otázka: měl Scalia pravdu?
Faktem je, že tento muž, jenž nyní ve svých 79 letech zemřel, zůstával v Nejvyšším soudu osamocen. Pozitivní diskriminaci nepřibrzdil. Zatímco republikáni jej vždy velebili jako titána, liberálové se snažili ho zesměšňovat coby bigotního, zastydlého katolíka.
Právo na kvéry? Je dané ústavou
Antonin Scalia byl však známý tím, že se v mezilidském kontaktu dokázal povznést nad ideologické názorové příkopy.
Pojilo ho například přátelství s další členkou Nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsburgovou, jež je naopak pomyslnou titánkou levice. Chodili spolu na operní představení a organizovali společná rodinná setkání. “Byli jsme kamarádi. Tu a tam jsme se na něčem neshodli, ale když jsem psala odůvodnění a dostala Scaliův protinázor, výsledný text byl vždy lepší než můj původní náčrt,” prohlásila Ginsburgová před pár dny.
Říct “tu a tam” je od ní samozřejmě eufemismus, neboť se spolu neshodli takřka na ničem: jestli mají teroristé z Guantánama nárok na řádný soud, jestli byla Obamova zdravotnická reforma protiústavní nebo jestli mají Američané právo na nošení zbraní.
To poslední, dodejme, je předmětem známé debaty o tom, jak interpretovat jednu krátkou větu z druhého dodatku ústavy.
Scalia vždy soudil, že ústava je jednou daná, nelze ji přizpůsobovat momentálním požadavkům, a nošení zbraní tudíž právem prostě je, protože to tam je tak napsáno. Ginsburgová zastává názor, že ústava je živá, přípustná pro nový výklad, třeba právě směrem k radikálnímu omezení této společenské zvyklosti pěstovat zálibu v kvérech a bez velkých omezení si pořizovat třeba i moderní poloautomatické útočné pušky s velkokapacitními zásobníky.
Opět si lze klást otázku: má Ginsburgová pravdu, lze ústavu, řečeno jejími slovy, “tu a tam” překroutit podle moderního, osvíceného gusta? Čili je, zase s nepříliš velkou nadsázkou, všechno na světě včetně americké ústavy relativní? Nejvyšší soud se v otázce zbraní zatím vždy přiklonil na Scaliovu stranu.
Když se řekne americký Nejvyšší soud, na mysli často vytane kontroverzní rozhodnutí z roku 2000. Tehdy tato instituce rozsekla vlekoucí se otázku, kdo vyhrál americké prezidentské volby. Výsledek střetu mezi Georgem W. Bushem a Alem Gorem byl velmi těsný. A na Floridě dokonce těsný tak, že nebylo jasné, kdo tam vyhrál, což vedlo k požadavkům, aby tam byly všechny lístky znovu a znovu přepočítávány. Úkolem Nejvyššího soudu sice není, aby takové věci rozhodoval, ale v USA nebylo jiné autority: Kongres je řízen politickými zájmy, jakož i dosluhující prezident, což byl demokrat Bill Clinton.
Soud o věci rozhodoval v krátkém sledu dvakrát. Jednou v poměru 7 : 2, podruhé 5 : 4. Scalia v obou případech patřil k většině, která žádala ukončení těžko snesitelné situace, v níž Bush měl sice pár hlasů navrch, ale Gorův tábor to pořád dokola zpochybňoval.
“Celý svět se nám smál, že jsme největší demokracií, která ale není schopná ani uspořádat volby. Rozhodli jsme se to rozseknout, aby země mohla jít dál,” odůvodňoval Scalia později rozhodnutí přiřknout vítězství Bushovi.
O pár měsíců později, 11. září 2001, teroristé udeřili na USA. Bylo by lépe, kdyby tehdy v Bílém domě úřadoval Al Gore?
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.