End of the Kissinger Order in Asia

<--

Konec kissingerovského pořádku v Asii

Interpretace zpráv z finančního trhu jsou jako na houpačce. Čína včera nechala spadnout svoji měnu pod symbolických sedm jüanů. Deník Financial Times v editorialu napsal, že Čína prokázala sílu a odvahu. Jde prý o nový krok v obchodní válce mezi USA a Čínou – a pokles čínské měny podle deníku zjevně reaguje na nová desetiprocentní cla na čínské zboží, jež právě oznámil americký prezident Donald Trump.

Oslabení jüanu podle FT není žádný signál slabosti čínské ekonomiky ani prý nejde o vyhlášení nové čínské měnové politiky. Čína prý pouze chtěla naznačit, že je připravena použít měnu jako zbraň, pokud by se obchodní válka měla protahovat.

Odvaha ale neměla dlouhého trvání. Amerika vzápětí Čínu označila za „měnového manipulátora“, a za pár hodin už Čína oznámila, že zastaví oslabování své měny a nebude využívat měnový kurz k získávání konkurenční výhody pro vývoz zboží. Čínská vláda oznámila vydání nových dluhopisů v jüanech a tamější měna okamžitě posílila. Takže jak je to s tou silou a odvahou?

Česká průmyslová a hlavně automobilová výroba oslabuje, hlásí dnes ráno zpravodajské servery. Jde prý hlavně o reakci na zpomalení ekonomiky v Německu, kde se očekává, že ve druhém čtvrtletí ekonomika dokonce poklesla.

S tím ale nejde dohromady dnešní ranní zpráva německých statistiků. V červenci vzrostly objednávky německých továren, a to mnohem víc, než se čekalo. Nárůst činí 2,5 procenta, čekalo se 0,5 procenta. Třeba ta hrozba německé recese nebude nakonec tak akutní, i když z jednoho čísla žádný trend rozpoznat ještě nelze.

Gideon Rachman dnes v komentáři pro FT upozorňuje na probíhající rozpad strategického pořádku ve východní Asii. Když se blíží konec života, člověk trpí různými zdánlivě nesouvisejícími bolestmi – má horečku, bolí ho a tlačí to či ono, zakopává a padá a podobně. Něco podobného se děje, když končí strategický pořádek.

Poslední měsíc je východní Asie svědkem celé řady incidentů. Proběhlo první čínsko-ruské letecké vojenské cvičení a jihokorejská letadla musela vypálit stovky varovných výstřelů. Zhoršily se vztahy Jižní Koreje s Japonskem, a Japonsko dokonce vyhlásilo vůči Jižní Koreji obchodní restrikce, a to kvůli disputaci, která má kořeny ve druhé světové válce. Pak jsou tu další ohniska sporů a konfliktů. Americké válečné lodi propluly kolem Tchaj-wanu a Čína osočila Tchaj-wan, že se vydává na cestu nezávislosti a chce vyprovokovat vojenskou odpověď. Čína staví základny v Jihočínském moři, čínské lodi vpluly do vietnamských a filipínských vod. Čína staví základnu v Kambodži a protesty v Hongkongu sílí do té míry, že Čína uvažuje o vojenské intervenci. Amerika bude rozmísťovat víc střel, také na základě vypovězení smlouvy o raketách středního doletu.

Všechny tyto věci spolu na povrchu možná nesouvisí. Ale dokazují, že regionální strategický pořádek se rozpadá. S americkou vojenskou nadvládou a diplomatickou předvídatelností nelze už tak snadno a automaticky počítat. Čína už nechce akceptovat sekundární roli ve východoasijském bezpečnostním pořádku. A další země jako Rusko, Japonsko a Severní Korea testují pravidla.

Posledních 40 let pořádku a bezprecedentního růstu a prosperity v celé východní Asii transformovalo dokonce i globální ekonomiku. Vycházelo se z míru a stability. Tyto podmínky byly založeny v 70. letech, po konci války ve Vietnamu a po nastavení nových vztahů USA s Čínou. Amerika tolerovala, a dokonce pomohla zařídit vzestup Číny. Výměnou za to Čína akceptovala, že Amerika zůstane dominantní vojenskou silou v asijsko-pacifickém regionu.

Toto kissingerovské aranžmá nyní končí. Americký ani čínský prezident už neakceptují jeho základní elementy.

About this publication