Konflikt civilizací? Spíš boj měst proti venkovu
Volby ve Spojených státech potvrdily vývoj, který sledujeme i v Evropě: hlavní střet o budoucnost Západu nespočívá v obraně proti vnějšímu ohrožení, ale odehrává se mezi stále méně kompatibilními skupinami spoluobčanů.
Trio právě skončených amerických voleb – do obou komor parlamentu a také guvernérské volby – dopadlo plus minus podle očekávání. Demokraté převzali Sněmovnu reprezentantů, republikáni mírně posílili v Senátu, všichni jsou lehce otrávení, ale tváří se jako vítězové. Nic nového pod sluncem. Přesto je pohled na volební mapu Spojených států zajímavý.
Faulknerovské rozdělení na konzervativní Jih a progresivní Sever již dávno odvál čas. Volební okrsky v metropolích napříč USA se obvykle kloní k demokratům, maloměsta a venkovské oblasti častěji získávají republikáni. Avšak míra, s jakou se tak dělo nyní, bere dech.
Z 35 amerických velkoměst nad půl milionu obyvatel nepřevážili republikánští kandidáti do Sněmovny reprezentantů ani v jediném. Když už třeba v Houstonu uhnali s minimálním rozdílem jeden okrsek, v dalších dvou je protivníci přejeli o trojnásobek.
Uprostřed rozsáhlých červených republikánských map Kentucky, Louisiany či Tennessee tak leží modré flíčky demokratických oblastí, jejichž poloha přesně koresponduje s největšími sídly. Republikáni přišli i o tradiční bašty jako severní Dallas, Oklahoma City, Charleston či předměstí Richmondu, které drželi po několik dekád.
Průzkumy potvrdily, že velká část Američanů brala právě proběhnuvší volby jako referendum o Donaldu Trumpovi a jeho pojetí demokracie. A dramatický rozdíl mezi výsledky z metropolí a jejich okolí ukazuje, jak moc se obě voličské skupiny vzájemně vzdalují.
Britům se při tomto pohledu vracejí vzpomínky na brexit. Birmingham byl v referendu roku 2016 jediným z velkých sídel, kde zvítězili zastánci vystoupení z EU, a to mizivým rozdílem 0,8 procenta hlasů. Většinu ostatních metropolí prohráli o 20 či více procent, přesto v celkovém součtu těsně uspěli.
Základní nastavení společnosti
Další příklady najdeme prakticky všude, kam oko dohlédne. V letošních italských volbách skončila liberální koalice Mattea Renziho s katastrofickou ztrátou téměř 50 procentních bodů na kombinovaný výsledek protievropských populistů s národovci. Přesto oba konkurenční bloky hladce převálcovala v Římě, Turíně a Florencii – zatímco v některých zemědělských oblastech na jihu měla problém dostat se alespoň na dvouciferné hodnoty.
O odlišných preferencích Pražanů a zbytku České republiky se již napsalo mnohé. Ale i Vídeň odmítla nacionalistickou kampaň vítěze voleb Sebastiana Kurze a svrchovaný maďarský vládce Viktor Orbán dokázal v Budapešti zvítězit v pouhé třetině obvodů.
Dlouhá léta hlubokomyslně debatujeme, zda je po pádu železné opony klíčovým tématem střet bohatého Severu s Jihem či nábožensky a kulturně definovaných civilizací. Je na čase přijmout myšlenku, že hlavní bitva o budoucnost euroamerického prostoru se odehrává uvnitř jednotlivých zemí.
Ať se nám to líbí, nebo ne, hranice mezi liberální demokracií a populistickým nacionalismem vedou stále ostřeji mezi velkoměsty a venkovem. Odlišné politické preference jsou přirozené, pokud jde o výši daní nebo sociální politiku. Začínáme se však rozcházet i v představách o základním nastavení celé naší společnosti. Výsledkem je, že typický obyvatel Nashville má více společného s typickým Pražanem či Florenťanem než se spoluobčany vzdálenými pár minut cesty autem. To se možná hodí pro výměnné pobyty studentů, méně už pro dlouhodobě únosné soužití tak mimoběžných skupin lidí v rámci jedné země, ať už kterékoli.
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.