A Flawed ‘Gone With the Wind’ – Depiction of American Slavery Not the Only Provocation

<--

‚Závadný‘ film Jih proti Severu. To, čím provokuje, není jen samotné zobrazení amerického otrokářství

Dočasné stažení snímku Jih proti Severu z nabídky HBO a záměr opatřit jej vysvětlujícím úvodem musely mít prozatím především ten efekt, že se na film z roku 1939 podívalo množství lidí, které by to jinak ani nenapadlo. Což je dobře: s čerstvým zážitkem se lépe diskutuje o tom, oč v této barevné romanci skutečně jde.

To, čím film provokuje a proč možná potřebuje onen vysvětlující úvod, není jen samotné zobrazení pozdní fáze amerického otrokářství. Samozřejmě že když hlavní hrdinka Scarlett O’Harová fackuje (vedle mnoha bílých osob) černou pubescentku nebo když bílé děti odpočívají ovívány pavími péry v rukou svých černých vrstevníků, není to nijak komfortní pohled.

Podstatnější ovšem je, že snímek je přímo manifestem ideologie tzv. „lost cause“, ztracené příčiny, tedy tvrzení, že Jižané v občanské válce nebojovali ani tak za ekonomické výhody, spojené s využíváním otroků, jako za zachování tradičních hodnot, spořádanosti, ušlechtilosti, noblesy a bohabojnosti.

Vítězní Seveřané takovou legendu v zájmu toho, aby si poražený Jih mohl zachovat tvář, tolerovali, a dokonce podporovali, což patrně významně usnadnilo poválečné narovnání vztahů. Právě film Jih proti Severu a jeho přijetí pak ukazují, kam až Amerika zašla v podivuhodné schopnosti Yankeeů zříci se výkladu historie, kterou údajně píší vítězové.

V zemi, jejíž osud vybojovali, se po tři čtvrtě století dočkal osmi Oscarů a celkově nadšeného přijetí snímek, který líčí, jak vpád plebejského Severu ekonomicky, společensky a morálně rozvrátil ctnostný, pracovitý a prosperující Jih.

Chyba, které se do tohoto blahosklonného přístupu vloudila, je nejpozději dnes zřejmá. Při pěstování „neškodného“ mýtu o morálně nadřazeném Jihu se zapomnělo na černé obyvatelstvo, jehož pravda se bílým aktérům poválečného smiřování nezdála významná. Nyní Yankeeové zjišťují, že bude prospěšné v zájmu společenského smíru nechat historii vyprávět pro změnu právě černé spoluobčany.

Mnozí jsou při tom jistě upřímně přesvědčeni o nutnosti vyjevit pravdu, ale nelze vyloučit ani přítomnost pragmatického přístupu, použitého už vůči bílým Jižanům: „Ať si vykládají, co chtějí, hlavně když bude klid.“ Jak se však právě ukazuje, nekritické přijetí jednoho ideologicky podmíněného výkladu dějin žádnou dlouhodobou zárukou smíru není.

Vysvětlující úvod k Jihu proti Severu není nic, s čím by se nedalo žít. Z vážně míněného seznamu dalších „závadných“ filmů, který minulý týden zveřejnil magazín Variety, už může být čtenář trochu nesvůj. Je mezi nimi třeba i Zemeckisův Forrest Gump z roku 1994, který prý projevuje vyslovené nepřátelství vůči účastníkům protestů, aktivistům a kontrakultuře.

Yankeeové jsou možná schopni opatřit tento film oficiálním úvodem o tom, že kontrakultura je bezvadná. Což je nejlepší cesta, jak z ní do budoucna udělat prvomájový průvod s mávátky.

MARCEL KABÁT