Balloting, American Style

<--

Republikánská revolta je zcela v americké tradici

V primárkách Republikánské strany zvítězilo několik kandidátů spojovaných s hnutím tzv. čajových dýchánků nad kandidáty republikánského establishmentu. Je to podobná ťafka stranickým aparátům jako kroužkování v posledních volbách u nás. Ovšem s tím rozdílem, že tohle jsou primárky a noví republikáni budou díky svým extrémním postojům ve všeobecných volbách méně volitelní než kandidáti demokratů. Anebo taky ne.

Kde se tahle vzpoura vzala? Z šířícího se přesvědčení, že americké elity a) selhaly a za b) se o sebe vždy postarají. Což není nepochopitelné – viz finanční krize, dluhy, kam oko dohlédne, a vláda, která podle názoru mnohých prosazuje opatření, která to jen zhorší. A jediný, komu se v té mizérii už zase daří, jsou bankéři a právníci. Pak stačí drobná mediální událost, na které lze dobře ilustrovat, jak moc jsou elity „mimo“. Obamův střet s instalatérem Joem, při němž ukáže, že jeho nezajímá vytváření bohatství, ale redistribuce. Anebo pohled na Barneyho Franka, dlouholetého kongresmana zodpovědného za rozpočet a regulaci bank jako málokdo jiný, jak se při koupi lístku pohádá o jeden dolar důchodcovské slevy.

A je tu protestní hnutí s tradicí starou jak Gadsdenova vlajka z doby války za nezávislost (chřestýš s nápisem Nešlapej na mě), kterou si aktivisté dali do znaku. Vyznává spoustu podivných myšlenek a taky bere vážně americkou představu, že lidé si mají vládnout sami. Tentokrát se navíc poučili od levicových ideologů společenského nátlaku. Nikdo neví, do jaké míry uspějí, zkrachují či budou kooptováni. Ale otázka, kterou si kladou zejména evropští pozorovatelé – kdo jim to dovolil a kdo je ze zákulisí řídí – je velmi neamerická.