Včera si celý pokrokový svět připomněl sté výročí narození velkého syna amerického lidu, vůdce světové střední třídy, herce, státníka a astrologa Ronalda Wilsonoviče Reagana. Při nejrůznějších příležitostech byly vzpomenuty jeho nepřekonatelné zásluhy na vítězství volného trhu, amerického stylu života a vůbec Dobra nad silami Zla. Stejně tak byly připomenuty jeho lidské vlastnosti: vlídnost, dobrota a schopnost usnout v pravou chvíli a probudit se, jen když je to nutné. Zvláště připomenut a vyzdvižen byl jeho jedinečný smysl pro humor, tím záslužnější, že jej uplatnil právě v hysterických časech vrcholící studené války, když v přímém přenosu zažertoval, že za chvíli začnou americká letadla bombardovat Sovětský svaz. Tímto vtipem, který vstoupil do světových dějin s přezdívkou killing joke, byl Sovětský svaz skutečně smrtelně zasažen a během pár měsíců začali jeden po druhém kapat jak mouchy jeho ponuří vládcové. Nakonec se zhroutil i Sovětský svaz, bájná říše Mordor.
Pamětníci žijící za jeho éry v této zemi, tedy v sovětském Československu, bohužel přišli o mnohé zážitky s ním spojené: například jen málokdo viděl jeho westerny z padesátých let, ve kterých se pohyboval, jako by měl půjčené kalhoty po člověku stiženém úplavicí. Na jistou prkennost jeho zjevu si musel zvykat i člověk, jenž uznával, že na jeho reakčních (což ve skutečnosti znamená pokrokových) myšlenkách na zničení komunismu něco bude.
Většina z nás na něj může vzpomínat jako na Belzebuba, válečného štváče, nezodpovědného kovboje a pistolníka, slabomyslného strýce v klobouku, ba polovičního trotla a latentního fašistu. Ve stovkách podob visíval připíchnutý na nástěnkách brigád socialistické práce, kam ho z Rudého práva či Dikobrazu vystřihovali kulturní referenti. Jeho figurka měla vždy po ruce kolt, za pasem nějakou raketu a jeho noha v jezdecké botě drtila holubici míru s ratolestí v zobáčku. Byl zřejmě posledním americkým prezidentem, o kterém smolili slabomyslné verše režimní pisálkové: po něm tato pěkná tradice v české poezii zanikla.
Dnes se proto hlásíme k odkazu velkého RR s čistým štítem a svědomím. Jako jeho učenliví následovníci a milovníci westernové klasiky, v níž padouch nakonec dostal za vyučenou.
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS, redaktor LN
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.