Spotting Trans-Atlantic Spin

<--

Nad Atlantikem je na faleš a schválnosti naštěstí vidět

V Evropě se ještě dohadujeme o budoucnosti eurozóny a celé Evropské unie. Americká média už v tom ale mají jasno. Evropská unie je “down and out”, zbitá aktuálními problémy, a její současná podoba nemá šanci na přežití. Mnohé argumenty, které přitom znějí, jsou ale spíše ukázkou stereotypů.

To jsou obecné neduhy práce médií, na lince USA-Evropa je to ovšem o to zajímavější, že strany k sobě nechovají zášť nebo nedůvěru, což jsou jinak obvyklé zdroje zkreslených pohledů. Jinými slovy, když se navzájem pozorují Evropa s Amerikou, které stojí na společném kulturním a civilizačním podloží, tak je to jiné, než když západní novináři nedůvěřivě obhlížejí třeba Čínu, které z většiny vůbec nerozumějí, a k neznámému tak mají automaticky nedůvěru.

Konec Evropy na dohled

Z mainstreamových amerických médií má na Evropskou unii nejpřísnější metr list Wall Street Journal, který v uplynulých týdnech nad evropským společenstvím už víceméně udělal kříž.

List například nedávno otiskl stať známého historika a politologa Waltera R. Meada, podle něhož se nepřežila jen Evropská unie, ale celý koncept vícenárodních institucí tak, jak se vytvářel po druhé světové válce. Evropská unie má podle Meada nyní dvě možnosti, buď se transformovat do federace typu Spojených států, nebo se naopak rozvolnit, včetně rozpadu eurozóny. Není překvapivé, že americký historik předpovídá spíše druhou možnost.

To je zároveň mínění kmenových autorů, komentátorů listu Wall Street Journal. V jejich podání je Evropa beznadějným případem sociálně rozdávačných států, kterým pak ale ani navíc jejich drahé zaopatřovací systémy nefungují, jak minulý týden znovu napsal komentátor listu Bret Stephens. Právě jeho stať je ale zároveň názornou ukázkou výše zmíněných stereotypů (tedy předem hotových názorů) a podivně vybraných a “analyzovaných” čísel.

Když čísla lžou

Podle Stephense se v Británii tamním občanům nedostává potřebné péče, čtvrt milionu lidí čeká na potřebné vyšetření 18 měsíců. Pro popis evropského problému se zločinností pak americký novinář nabídne 15procentní nárůst kriminality ve Francii mezi roky 2002 až 2008. A pro ilustraci společenských trablů přihodí údaj, že přes 37 procent evropských dětí se narodí jako nemanželských. Komentátor Wall Street Journal si dal nejspíše pozor, aby údaje seděly. Jenže jejich účelové použití je stejné, jako když v Evropě třeba opakovaně zdůrazňujeme, že v USA je okolo 30 milionů zdravotně nepojištěných. Ale schválně nedodáme, že velká část těchto lidí tak činí z vlastní volby, nikoli, že by si to nemohli dovolit.

A kriminalita? Ze statistik vyplývá, že v Americe je uvězněno procentuálně (podílově k celé populaci) mnohem více mužů než v ostatních vyspělých zemích západu. Pokud k tomu nevysvětlíme americký specifický systém soudnictví a některá další specifika, tak pak skutečně lehce můžeme – v manipulativním stylu a la Stephens – konstatovat, že Amerika je nesvobodná země. Obdobně by šlo proti USA použít statistiky, podle kterých je mezi americkými černochy podíl nemanželských dětí ještě o pár hezkých procent vyšší, než uvádí Stephens pro Evropu. Stejně jako je v USA také podíl nezletilých matek větší než ve většině evropských zemí.

O čem to tedy vypovídá? Jak snadno je možné, ať už z neznalosti, z předpojatosti nebo ze zlého úmyslu, v médiích manipulovat s čísly a statistikami. Mnohdy to novinářům nejspíše i projde. Mezi Evropou a USA to mají nicméně média aspoň o to těžší, že v tomto vztahu se vedle vzájemné kritičnosti lidé a společnosti zároveň také velmi dobře znají. Faleš a schválnosti tak novinářům na transatlantických linkách zase tak snadno neprojdou.