Obama’s Hesitation Over Iraq

<--

V Iráku hoří válka, která by tuto zemi do budoucna mohla změnit v zázemí teroristů. Černá můra USA by se vrátila. Prezident Obama ale nejen kategoricky odmítá zásah Američanů na pozemním bojišti, ale velmi opatrný je i s možností leteckých úderů.

Spojené státy ztratily v Iráku v letech 2003 až 2011 více než 4000 vojáků, nehledě na fakt, že při tom s nejistým výsledkem utratily přinejmenším bilion dolarů. Není divu, že nyní pečlivě zvažují, zda se vrátit. Otázka zní: je současná situace, kdy je v sázce samotná existence jednotného iráckého státu a hrozí jeho částečné ovládnutí brutálními fanatiky, dostatečným důvodem vkročit znovu do Mezopotámie?

Bílý dům váhal poslední roky ohledně toho, nakolik podpořit syrskou opozici, tak dlouho, až ji tamní režim částečně utopil v krvi a zbytek se při tom zradikalizoval natolik, že jej v jeho krutém islamistickém tažení, kde není nouze ani o stínání hlav či ukřižování oponentů, není schopna zastavit ani armáda současného Iráku. Přitom dnešní krize nespadla z nebe.

Již na samém počátku roku 2014 totiž padlo irácké město Fallúdža do rukou bojovníků Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL), kteří využili odporu místních sunnitských kmenů vůči centrální vládě. USA však od té doby irácké vládě nikdy neposkytly dostatečnou pomoc k jeho znovudobytí. Následný pád dvoumilionového severoiráckého Mosulu se tak stal otázkou času. Bílý dům se nechává slyšet, že se v Iráku nejedná o vojenskou hrozbu. V době, kdy se severně a západně od hlavního města odehrávají těžké boje a vládní síly přinejlepším drží některé pozice, zatímco dezertují či chaoticky ustupují na jiných, to zní jako popis paralelní reality. Snaha Washingtonu zasadit se o vznik nové inkluzivní irácké vlády a výměnu nekompetentního a autokratického premiéra Núrího al-Málikího je záslužná. Nejprve je však třeba zastavit postup nepřítele. Zdůrazňování nevojenského řešení současné války a přehnané zdůrazňování její občanské dimenze jsou v této fázi alibismus a rezignace na velmocenskou roli USA na Blízkém východě.

Sunnitští extremisté se v těchto dnech pomalu probojovávají k Bagdádu od severu a snaží se vytvořit si i předmostí na útok od západu. Bylo by proto záhodno podpořit kolabující iráckou armádu letecky. To postup protivníka přinejmenším zpomalí. Pro jeho zastavení však USA na bojišti musejí přinejmenším tiše tolerovat íránské či Íránem podpořené síly. Paradoxně je to totiž Írán, který je jako jediný ze zahraničních zemí odhodlán irácké hlavní město bránit i za cenu prolití vlastní krve.

Spíše než změnou vlády by se možná měl dnes prezident Obama zaobírat možností, že brzy nebude Irák jeden, ale tři – kurdský, sunnitský a šíitský. A také by si mohl srovnat priority. Bude dál podporovat syrskou opozici, jejíž zbraně extremisté ISIL nyní v Iráku také používají? Bude nadále usilovat o jednotný Irák? Dá přednost kooperaci s Íránem v boji proti sunnitským extremistům, nebo se nepřestane orientovat na mocenské čelení této šíitské velmoci v oblasti Perského zálivu? Nelze všeho dosáhnout najednou a někdy, jak vidno, se bude muset Amerika i něčeho vzdát.

Cena pro USA bude v každém případě vysoká. Pokud budou dále váhat a omezí se na kosmetická opatření jako vyslání 300 vojenských poradců do země, jejíž armádu předtím nebyly schopny vycvičit ani tisíce z nich, pak hrozí, že USA ztratí v Iráku i zbytek vlivu na úkor Íránu. Je zde i riziko rozpadu Iráku, po Sýrii může být dějištěm další blízkovýchodní občanské války. Pamatuje si Bílý dům, že do Iráku šly USA v roce 2003 i s tím, že režim Saddáma Husajna spolupracuje s al-Káidou? Nyní se může stát, že na Blízkém východě vyroste teroristický stát par excellence. Izrael bude znepokojen, Jordánsko vyděšeno, EU ohrožena. Nemálo bojovníků ISIL má totiž evropský pas. Nechají to USA jen tak?

Irák bojuje o přežití a prezident USA si nad ním spolu se světovým společenstvím myje ruce. Irácká vládnoucí elita se cítí opuštěna a to je nebezpečné. Podobně jako u syrské opozice to může vést k přijetí pomoci od kohokoli, kdo ji nabídne. V Sýrii to byly brutální džihádistické bojůvky, v Iráku je to íránský režim. Potká Irák osud Jižního Vietnamu? Nechá jej Amerika v hodině dvanácté na holičkách? Už jen proto, jaké následky by to mohlo mít i pro USA, by měl prezident Obama svoji opatrnost přehodnotit.