The Flocking of the Hawks

<--

V závěru minulého týdne zasedali představitelé NATO – tohoto největšího vojenského bloku (jak sami o sobě říkají) a agresivního paktu (jak se zpravidla zamlčuje, ale z aktivit NATO to průzračně vystupuje). Generální tajemník Rasmussen, který i svým vzezřením a vystupováním dává znát, že to není žádný hodný pohádkový dědeček, zase měl velkou tribunu pro své prskání na »to zlé Rusko« a velký mediální prostor pro strašení »ruskou hrozbou«. I agilní reportéři s brejličkami hlásili z britského Walesu: »Ať se bude dít na Ukrajině cokoli, NATO bude stát za Ukrajinou.«

Vážně? Takže ať si příznivci fašistické strany Svoboda či Pravého sektoru na Ukrajině otevřeným násilím vyřizují účty se svými odpůrci, my, tedy NATO, je budeme podporovat. Věnujme velkou pozornost dramatickým zkušenostem doktora Čestmíra Kubáta, které získal osobní účastí na aktuálně probíhajícím soudním procesu s Komunistickou stranou Ukrajiny, kterou EU, NATO a USA chtějí i tímto způsobem zlikvidovat!

Zamlčuje se, že bývalí američtí vojenští zpravodajci poslali minulý týden otevřený dopis své kancléřce, v němž varují, že Rasmussen coby někdejší dánský premiér byl jestřábem číslo jedna, když lhal o zbraních hromadného ničení rozmístěných v Iráku. Byla z toho americká invaze a válka, která přinesla nepředstavitelé náklady i lidské ztráty, a průšvih vrcholí rozvalem celé země i utržením tamních militantních islamistů ze řetězu. A NATO si – i se svým stratégem Rasmussenem – nyní láme hlavu, jak jejich počínání zastavit.

Zpravodajci Angelu Merkelovou také varovali, že neexistují relevantní důkazy o údajné ruské vojenské přítomnosti na východě Ukrajiny a že z toho může být zase blamáž.

To jsme se z médií hlavního proudu nedozvěděli, i když sem tam – přes promyšlenou eliminaci řady odborníků, kteří neplivou dostatečně silně na Putina – stejně něco pronikne. Například když bývalý šéf Generálního štábu Armády ČR Štefka přizná, že současný (pučistický) ukrajinský premiér Jaceňuk eskaluje situaci, či když zbrojní analytik Štefec přizná, že Rusko si připojením Krymu chrání »svůj měkký podbřišek«. Pak se jen tak mimochodem dozvíme, že z východu Ukrajiny již prchlo milion běženců, a to do Ruska. Proč ne na západ své země, když je to tam tak pěkné? V ČR pracující ukrajinští dělníci nechtějí rukovat do války a nemohou se vrátit domů. Proč, když je tam tak báječná vláda s tolika světovými přímluvci?

A když se k celé záležitosti chtějí vyjádřit naši občané, kteří jsou Evropany a členy Evropské unie, v pražské instituci zvané Evropský dům (jež má být spojovníkem unijních orgánů s námi, občany) odmítnou poskytnout těmto aktivním lidem prostory pro tiskovou konferenci o evropských tématech.

Tak jako NATO se mě na nic neptá (ani se mě nikdo neptal, zdali do tohoto vojenského paktu chci vstoupit), ani Evropská unie asi nepotřebuje občany, kteří kladou otázky a přemýšlejí.

About this publication