Does Everyone Really Lie Equally?

<--

Opravdu lžou všichni stejně?

V Rusku je pravda jen jedna – a to ta jejich. Zatímco západní média se ve srovnání s tím permanentně zpytují, zda jsou informačně vyvážená, zda nepodléhají propagandě ze strany svých politiků, zda dobře plní svoji roli hlídacích psů demokracie.

Daniel Anýž, komentátor HN

Prezident Barack Obama minulý týden představil novou strategii boje proti Islámskému státu a reakce amerických a obecně západních médií byla přesně taková, jak šlo předem očekávat. Prezident se zavděčil málokomu. Z jedné strany mu bylo vyčteno, že s rozhodnutím nasadit vojenskou sílu přišel pozdě, že letecké údery nestačí a že Obama stále působí jako nerozhodný prezident.

Zatímco podle druhých si nebezpečně hraje s válečným ohněm, začíná se podobat svému předchůdci Georgi Bushovi a zcela skandální prý je, že je odhodlán přistoupit k případnému zásahu v Sýrii i bez toho, že by požádal o souhlas Kongres.

Vedle samotného Obamy přišla na pořad kritiky i role médií. Zazněly hlasy, že novináři prý už zase – podobně jako před Bushovým úderem na Saddáma Husajna v roce 2003 – přispívají k vytváření válečných nálad mezi Američany, když nekriticky přebírají argumenty Bílého domu o vzrůstajícím nebezpečí ze strany džihádistů.

Pozorovatele při tom napadá, oč jednodušší to mají ti na druhé straně. V jejich táboře se nikdo o nějakou pravdu nepře, jejich videa, na kterých brutálně vraždí novináře, zevnitř hnutí nikdo nekritizuje, v jejich světě účel světí prostředky, informace a média jsou pokračováním války jinými prostředky. Pravda je jen jedna – a to ta naše.

Zatímco západní média se ve srovnání s tím permanentně zpytují, zda jsou informačně vyvážená, zda nepodléhají propagandě ze strany svých politiků, zda dobře plní svoji roli hlídacích psů demokracie. Což v bleděmodrém platí i pro druhou bezpečnostní krizi, kterou se západní a česká média snaží vysvětlit svým občanům, a to pro konflikt na Ukrajině. V Rusku mají tamní novináři a s nimi 85 procent veřejnosti, což je aktuální obliba Vladimira Putina, zcela jasno. Realita je to, co říká Moskva. Na Západě, včetně Česka, ale žádnou takovou jistotu nemáme, zde je všudypřítomná otázka: jak to tedy všechno je? A abychom se netrápili málo, tak si to ještě vyčítáme jako vlastní prohru. Čerstvým příkladem budiž úvahy ředitele Českého rozhlasu Petera Duhana, pronesené před víkendem na jedné debatě o zdejších médiích.

“Já si myslím, že česká média až na malé výjimky naprosto selhala,” zhodnotil Duhan referování novinářů o dění na Ukrajině. Podle něho se ve své většině “nedokážou dobře orientovat v současné podobě propagandy, která zaznívá z ruské nebo ukrajinské strany a zaznívá i ze Spojených států”. A toto “selhání” novináři podle Duhana ospravedlňují odkazem na to, že jsme “součástí nějakého systému hodnot a tento systém hodnot byl napaden”.

I v tomto sloupku už bylo přednedávnem řečeno, že orientovat se v informační tříšti krize na Ukrajině je mimořádně těžké. Skutečnost, že jde o téma, které české publikum vnímá citlivě a z velké většiny už k němu přistupuje s nějakým vlastním názorem, se násobí tím, že internet a sociální média jsou už zcela rovnocenným partnerem mainstreamových zdrojů. Každý si dnes může najít informace, jaké hledá, a věřit jim jako faktům. Pokud to ale udělá novinář, tak je to samozřejmě profesní selhání. Stejně jako když si ulehčí práci a nesnaží se informace z jednoho zdroje porovnávat s jinými.

Jenže Duhanovy úvahy, které znějí i od některých českých politiků, míří jinam. Z těchto výhrad lze vyčíst názor, že všechny strany lžou stejně kvalitně, že západní propaganda si v ničem nezadá s tou ruskou, proto je potřeba zpravodajství a komentáře úzkostlivě hlídat, vyvažovat, dopřávat sluchu pokud možno rovnocenně všem.

Ano, média mají být nezávislá, novináři mají být skeptičtí. Ale opravdu to ředitel Českého rozhlasu vidí tak, že ničím nefiltrovaná kampaň Kremlu, ke které v Rusku nelze prakticky nalézt oponentní, alternativní hlas, protože Moskva drtivou většinu takových pokusů umlčela nebo je cenzuruje, je srovnatelná s otevřeným mediálním prostředím Západu? Opravdu si myslí, že novinář by měl levitovat v jakémsi vzduchoprázdnu bez zakotvení v konkrétním hodnotovém prostředí, protože jedině tak se pozná profesionální žurnalista?

Zase tolik bychom to Vladimiru Putinovi ulehčovat nemuseli. Jinak by totiž mohl mít nakonec pravdu, že Západ je nihilistickou kulturou v úpadku.