Americans or Tanks from the East?

<--

Pro představu, jak různě mohou jednotlivé země NATO vnímat bezpečnostní rizika, nemusíme chodit daleko, zůstaňme doma. Vláda se chlubí, že výdaje na obranu ze současné sumy, která dělá 1 procento HDP, do roku 2020 zvedne na 1,4 procenta. Považuje to ale za cílovou metu.

O závazku, že země NATO budou na obranu dávat nejméně 2 procenta, cudně mlčí, a tu a tam naopak upozorní, že pro českou ekonomiku je uvedený strop maximem, ne-li luxusem. S penězi se to ale má jako s volným časem. Nač si skutečně chcete finance nebo čas vyšetřit, na to si jedno i druhé najdete. Jde o priority a je evidentní, že velká část českých vládních politiků si aktuální rizika nechce, či nedokáže připustit.

To se ukázalo minulý týden, když na české scéně vyvolala poplach informace, že USA zvažují zřízení vojenské základny v Česku. Představitelé vládní ČSSD, například poslanec Foldyna či hejtman Hašek, se ohradili, že jen přes jejich mrtvoly. A až předseda vlády Sobotka musel voličskou základnu ujistit, že nejde o základny, ale jen o vojenská cvičení, kterých by se v rámci NATO na českém území zúčastnili i američtí vojáci.

Uf, spadl kámen ze srdce i poslanci Foldynovi. Ten si ze svých osmi let pamatuje, jak po ulicích drnčely sovětské tanky. A už by prý nikdy v životě nechtěl nic takového zažít.

Jenže právě americká základna, ze které má pan poslanec hrůzu, by přitom mohla být pojistkou, že tanky z Východu už skutečně nikdy do Česka nedorazí. Dokud to politici nepochopí, budou mít pocit, že na obranu země dávají více než dost. Pocit to je ale mylný a nebezpečný.