American Hypocrisy

<--

Velvyslanec USA v ČR, přítel dosluhujícího prezidenta Obamy Andrew H. Shapiro má setrvale nutkavou zálibu zasahovat do vnitřních záležitostí naší země, aniž by mu kdokoliv z našich zodpovědných politiků, včetně ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, řekl »své« a uvedl ho na pravou míru.

Samotného Zaorálka jsem před několika měsíci musel dokonce ve sněmovně interpelovat, když se americký ambasador, společně s jihokorejským kolegou a několika dalšími zahraničními diplomaty, navzdory svému diplomatickému statusu zapojil do šestitýdenní kampaně na sociálních sítích na podporu transparentnosti a do boje proti korupci v ČR. Nepopírám v této souvislosti, že tento negativní jev je u nás, zejména kvůli politice mafiánského klientelismu předchozích pravicových vlád, poměrně rozšířen, ale za poslední rok se index vnímání korupce, alespoň podle organizace Transparency International, vylepšil ve srovnání s ostatními zeměmi o šestnáct míst, přičemž zmíněná Jižní Korea, velice blízký vazal USA, je v tomto srovnání dokonce ještě za námi! Ale tam takovéto aktivity nebude nejspíše třeba, Jihokorejci zřejmě americké rozpínavosti neodporují.

Neakceptovatelné vměšování se do vnitřních věcí ČR se projevilo i tlakem a mediální konfrontací s prezidentem republiky Zemanem. A ministr zahraničí, kromě pár otřepaných frází, opět nic. Americký občan Jiří Dienstbier, »ministr bez práce«, jak jej tituluje například TOP 09, také nepomůže, a o aktivním a pravidelném cestovateli mezi oběma zeměmi, místopředsedovi vlády Bělobrádkovi již ani nemluvě! Ten se v poslední době, alespoň podle mého názoru, věnuje spíše podpoře landsmanšaftu než obhajobě oprávněných zájmů naší země, za kterou je mimochodem i královsky placen.

Zatímco ve Spojených státech, například předloni v Missouri, loni v Marylandu či letos v Milwaukee, začíná být normalitou zákaz nočního vycházení, nejčastěji z důvodu množících se rasistických střetů mezi policií a občany, Shapiro nemá u nás nic lepšího na práci, než jít »kázat« do pořadu Jana Krause nebo se například předvádět na nedávném exhibičním pochodu Prague Pride leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů.

V jeho domovské zemi se po sobě střílí, rabují se obchody, zapalují domy a auta, vyhlašuje mimořádný stav, a to již posledních několik let. Přesto asi podle názoru americké exekutivy potřebuje »pomoci« spíše Česká republika, kam je nutno ten »americký kukaččí způsob demokracie« i bez místního svolení obyvatelstva »řádně zasít«.

Shapirovými »nediplomatickými« aktivitami se ale k utužení partnerství mezi oběma zeměmi, což by mělo být tím nejdůležitějším zájmem, rozhodně nepřispěje.

Nabízí se spíše otázka, zda se transatlantický spojenec nesnaží naopak přispívat k pozvolné, avšak prokazatelně nastupující transformaci naší společnosti na kodifikovaný diktát menšin, a tak i k procesu pozitivní diskriminace, tedy k tomu, na co se za oceánem doplácí několik posledních desítek let a co se skutečnou spravedlností a demokracií má pramálo společného. Každému přemýšlejícímu člověku musí být jasné, že tímto způsobem lze kteroukoliv zemi erodovat zevnitř, poměrně snadno a s minimálními prostředky! A snahy o destabilizaci evropského prostředí, kterého jsme i my součástí, podbarvené politicky, ale i hospodářsky, přece registrujeme v posledních měsících i externě. Stačí se jen podívat na proces řízené migrace, u jehož kořenů stojí opět velmocenská, dobyvačně válečnická politika USA.

Jiří VALENTA, poslanec (KSČM)