Není světějšího města pro židy, křesťany a muslimy, tedy pro převážnou část planety, než od pradávna opěvovaný Jeruzalém. Ježíš tam vstal z mrtvých, prorok Mohamed na nějakou dobu vystoupal do nebe a židé se mohou modlit u Zdi nářků − místa, kde přebývá Hospodin.
Stát Izrael jej po svém vzniku před sedmdesáti lety určil za své hlavní město. Jak jinak, když po celá staletí se židé, zejména po konci Pesachu, vzájemně loučili se slovy: “Příští rok v Jeruzalémě!”
Město, tedy jeho stará část včetně Zdi nářků, přitom tehdy v roce 1948 nebylo v jejich rukou. Pod svou kontrolu jej Izraelci dostali až v šestidenní válce v roce 1967. Během následujících padesáti let projevili několikrát velkou ochotu k ústupkům výměnou za mír, jen v tomhle nepřipouštěli debatu. Jeruzalém je naše věčné a nedělitelné hlavní město − a tečka, říkají.
A právě proto, že mezi Izraelci a Palestinci, potažmo okolními arabskými zeměmi dosud nebylo dosaženo ohledně Jeruzaléma dohody, zdráhají se země, které židovský stát uznávají, zároveň uznat i Jeruzalém za jeho hlavní město. Vznikl tak status quo, který má v praktické rovině vlastně jen jeden důsledek. Cizí ambasády včetně té české sídlí v Tel Avivu. Diplomatické krédo zní: Až bude uzavřena mírová dohoda a arabské státy uznají Izrael včetně Jeruzaléma coby jeho hlavního města, hned tam velvyslanectví přestěhujeme. Nebudeme zkrátka nic předbíhat.
Jde o kontext, který je nutné mít před očima, když přichází z USA zpráva, že prezident Donald Trump hodlá sice opět o půl roku prodloužit fungování americké ambasády v Tel Avivu, jenže − a teď pozor − zároveň se chystá oznámit, že uznává Jeruzalém za hlavní město Izraele. Jistě, sliboval to ve volební kampani k značnému nadšení fundamentalistických amerických křesťanů, jakož i samozřejmě mnohých židů. Jenže člověk se jen ptá: Pokud Trump myslí vážně třeba sbližování se Saúdskou Arábií s cílem zastavit nebo aspoň vyvážit rostoucí vliv Íránu a Ruska na Blízkém východě, proč má tohle zapotřebí?
Hodně bude záležet na tom, jak Trump svoje oznámení naformuluje, tedy jestli a jak vezme v potaz palestinské a arabské nároky, které, uznejme, jsou taky legitimní, jakkoliv je jasné, že Staré Město by pod jejich kontrolou zdaleka nebylo tak přístupné a uctivé k památkám, jako to umí zaručit Izraelci. Ale i kdyby předvedl diplomatický majstrštyk, stejně zůstane divná pachuť: Je tohle opravdu ten nejmoudřejší přístup, jak drsnou a složitou situaci teď uchopit za pačesy?
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.