Když loni Donald Trump dával do kupy svůj manšaft, budilo jméno Rexe Tillersona coby nového ministra zahraničí pochybnosti. Neměl diplomatické ani politické zkušenosti. Zato ale spoustu přátelských vazeb na Rusko, neboť v roli generálního ředitele ropného koncernu ExxonMobil uzavíral s ruskými společnostmi, jakož i přímo s Kremlem, všelijaké kontrakty. Ale hlavně: Nesouhlasil se sankcemi uvalenými na Rusko po útoku na Ukrajinu a anexi Krymu. A předtím, v roce 2013, dostal přímo od Putina státní vyznamenání.
Jinými slovy, po jeho jmenování do čela americké diplomacie bylo těžké se ubránit dojmu, že tím Trump chce jen ještě podtrhnout všechna podezření ohledně svých proruských tendencí.
Jenže Tillerson překvapil. Obavy se nenaplnily, jako agent ruských zájmů se neprojevil. Tvrdě hájil loňské rozhodnutí USA zaútočit na letiště v Sýrii, odkud vzlétly stroje diktátora Bašára Asada s cílem zaútočit chemickými zbraněmi na čtvrtě plné civilistů. Asad je přitom hlavním spojencem Rusů při jejich invazi do Sýrie.
Potíže se začaly rýsovat jinde. Tillersonovi se nelíbilo, že by Amerika odstoupila od jaderné dohody s Íránem. Ještě před nynějším oteplením ve vztahu se Severní Koreou navrhoval přímá jednání s Kim Čong-unem, což ranařský Trump potopil památným, pro Tillersona potupným tweetem, že by to bylo jen “ztrátou času”. Odmítal také Trumpův ústup od globální klimatické dohody a naopak potěšil americkou levici, když při jedné příležitosti utrousil, že prezident je “pitomec”.
Šéf Bílého domu má samozřejmě právo jmenovat ministrem zahraničí někoho, komu důvěřuje víc a nemusí se s ním hádat. Leč celá epizoda hezky ilustruje, jak chaotické je Trumpovo vládnutí. Pořád dokola jen někoho vyhazuje, jako by se stále viděl v památné televizní reality show, která byla založena na tom, že teatrálně dával padáka lidem, kteří se u něj před kamerami ucházeli o práci.
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.