US Doctrine and the Baltics

<--

Málokdo si pamatuje to, že americké vojenské koncepce vznikly dávno před připojením Krymu k Rusku. Sice se to zdá jako »konstrukce«, ale skutečně je to tak. Co mám na mysli? Koncepci vzdušných a námořních výsadkových operací USA a Koncepci průlomových operací USA. Souběžně mělo být Rusko – ale nejde jen o Rusko, také Čína je přece protivníkem – obklíčeno základnami, z nichž by bylo lze, dokonce bez varování, vtrhnout na území »nepřátelských zemí«. I proto vznikla ostatně další doktrína NATO, jež umožňuje zaútočit preventivním útokem, tedy první. Když si tyto informace dáme dohromady s rozmístěním amerických vojsk a dalších satelitů v NATO dohromady, je jasné, že ovládnutí Pobaltí byl velmi významný krok v případném útoku na Rusko. Petrohrad je totiž odsud na dostřel a s ním i Kronštadt se svým námořním seskupením, Moskva jakbysmet. Kdyby si Rusko nepřipojilo Krym, pak by ruská černomořská flotila byla paralyzována a Volgograd, to město, které umožňuje posun na Ural, by také bylo kousek. Proto ho Američané potřebovali, proto všichni jejich satelité musí pět jedinou písničku o anexi, ač v tomto případě o anexi vůbec nešlo. Je ovšem zajímavé, jak se stále opakuje v případě Krymu slovo anexe, ale o Kosovu, které předcházelo, se nezmiňuje nikdo, a když, tak se tvrdí, že šlo o docela jiný případ. Pravda to není, ale stále opakovaná lež, jak známo, se jednou stane pravdou.

Připojení Krymu k Rusku zmařilo mnoho amerických vojenských plánů. Zřejmě i současné dobré vztahy Ruska s Tureckem a nakonec také zbraně, které se ukázaly jako modernější, než mají Američané a NATO. Jejich účinnost byla vyzkoušena na bojištích proti protivládním seskupením a Islámskému státu v Sýrii. Také pozitivně vyvíjející se vztahy k dalším blízkovýchodním zemím neumožnily uzavřít jižní prstenec kolem Ruska a Gruzie z tohoto hlediska není moc stabilní, navíc proti ní je »nárazníková« Jižní Osetie a dobré vztahy Ruska s Arménií.

Pouze Pobaltí naplňuje princip amerických doktrín. Jde ovšem o velké nebezpečí pro mír, protože nelze spoléhat na to, že američtí generálové či takoví poslušní vojenští představitelé NATO, jako je generál Pavel, by se zdrželi nejen provokací, ale i plnění washingtonských úmluv NATO, tedy nenařídili »preventivně« zaútočit první. Jednotky NATO a USA v Pobaltí jsou dnes proto nesmírnou hrozbou a měli by si to uvědomit všichni ti, kterým jde o mír a pozitivní naděje pro budoucnost.