The Anti-China Front Steps Up Its Attack

<--

Antičínská fronta zesiluje svůj atak

Ve středečním ranním zpravodajství jsme se dozvěděli, že předseda Senátu Jaroslav Kubera přece jen na Tchaj-wan pojede a že prý to velmi rozčílilo prezidenta Zemana. Je to možné, u Kubery jde o gesto horší než vypovězení dohody s Pekingem pražským primátorem Hřibem. Ten, tedy Hřib, alespoň směřoval při své cestě na Tchaj-wan do země svých přátel, kde studoval a dostával lekce, jak na to, aby té »komunistické Číně ukázal, zač je toho loket«. Kubera tam nejen nestudoval, ale těžko tam má i své přátele. Jde tedy o něco jiného. Proto se nedivím, že rozčílil prezidenta, který přesně ví, kam Kuberovo gesto směřuje.

Jak se zdá, antičínská fronta zesiluje svůj atak, zvláště poté, co takové mocnosti jako je Německo a Francie se odmítly podřídit Spojeným státům ve věci Huawei. Je tu však přece Spojeným státům věrné Česko, čekající »na pohlazení«, a to ony dvě zmíněné země je ochotno nahradit. Proto v České televizi je tolik radosti z volebního úspěchu »demokratických sil« v Hongkongu, ač ty se vůbec už řadu měsíců nechovají demokraticky, a z toho, že prý dál budou ve svých protestech pokračovat až do úplného vítězství (?).

Proto se dozvídáme ze strany BIS, že počet čínských agentů se přímo geometrickou řadou na našem území zvětšil a láká naše občany do svých zpravodajských piklů. Proto nám Česká televize tento týden odhalila, jak chudáci Ujgurové jsou umisťováni na převýchovu do táborů obklopených zdí a přitom tato muslimská enkláva v Číně chce prý jen své národní zvyky a obyčeje a zároveň otevření mešit, které jim čínské úřady zavřely. Prostě, kam se podíváš, diváku televize a posluchači veřejnoprávního rozhlasu, tam jsi varován před čínskými agenty a čínskou nesvobodou, kterou by snad Číňané chtěli dovézt až k nám. Jenže my jsme bdělí, rozhodní a demokratičtí – zbývá dodat: Jsme s vámi, Ameriko, i když nemáte pravdu, protože vy jediní nás zase zachráníte, a bude-li toho třeba, i před námi samými.

Za vším, co se u nás děje, za těmi odsudky, pokusy zničit čínské firmy, není totiž nikdo jiný než slouhové Trumpových Spojených států, protože ty jediné vědí, co naše země potřebuje, a co ony říkají, to »pravda jest«. A Čína, její zřízení, její nezávislost na USA podle těchto českých patolízalů, to je trn v oku světového četníka, jenž by rád »kolo dějin« vrátil daleko zpět, nikoli směrem k více demokracie a pokroku. A naše »jedině pravdivá a jedině demokratická« média, která stále více ztrácejí glanc, se budou třeba plazit v blátě, aby udělala radost těm za oceánem.

Otakar ZMÍTKO