How a Sunny Day Turned into Complicity in the Murder of Civilians

<--

Slunečný den se změnil v podíl na vraždách civilistů

Již dvacet jedna let je naše země, »díky« členství v NATO, vazalem administrativy Spojených států amerických. Přestože jsme již mnohokrát slyšeli pohádky o tom, že každá členská země Aliance má stejná práva a nejde o pakt jedné země, opak je pravdou.

Když se 2. prosince 1989 na palubě výletní lodi Maxim Gorkij u břehů Malty sešli k prvním oficiálním rozhovorům sovětský prezident Michail Gorbačov a americký prezident George Bush, celý svět si oddychl, že konečně skončila studená válka. Oba představitelé tehdejších mocností sice nepodepsali žádnou smlouvu, ale rukoupodáním si slíbili pokračovat v plnění Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), a především postupně rušit většinu vojenských základen vzniklých po druhé světové válce. Americký kongres později vydal zákon, který stvrdil, že Rusko již není »říší zla«, jak jej označil bývalý prezident Spojených států amerických Ronald Reagan.

Uběhlo více než třicet let a dnes je již jasné, že Gentlemen’s Agreements jsou nejvyšším představitelům USA k smíchu. Za oněch dvacet jedna let členství České republiky v NATO se razantně zvýšil počet vojenských základen USA, jejichž umístění se stále více přibližuje k hranicím Ruska, které bylo zcela bezdůvodně označeno administrativou USA i nejvyššími představiteli NATO za nepřítele. A tak se dnes opět dostáváme do situace, kdy je nám vnucováno nebezpečí, které na nás prý číhá v podobně slovanské země – Ruska. Velkou zásluhu na tom má i bývalý předseda vojenského výboru NATO, český generál Petr Pavel. Jeho mnohaleté fanatické mediální štvaní proti Rusku je všeobecně známé.

Přestože členství v tomto agresivním vojenském paktu bylo jedním ze zásadních historických mezníků naší země, nemohli o něm rozhodnout sami občané. Ani se s tím nepočítalo, protože první přístupové rozhovory probíhaly těsně po kapitalistickém převratu v roce 1989 za velké iniciativy Václava Havla a Madeleine Albrightové. Již v listopadu 1990 získala tehdejší ČSFR status přidruženého delegáta a tři měsíce poté Václav Havel vystoupil jako první prezident bývalého »východního bloku« v sídle Aliance. Ten Havel, který na jaře 1990 volal, v zájmu zachování celosvětového míru, po zrušení Varšavské smlouvy i NATO.

Naše země se bez mandátu občanů stala členem NATO 12. března 1999. O čtyři dny později Miloš Zeman v bruselském sídle NATO prohlásil: »Dnešek je slunečným dnem pro Českou republiku.« Osm dní poté začala letadla NATO bombardovat civilní cíle Svazové republiky Jugoslávie.

Před měsícem USA oznámily, že zvažují možnost postavit či udržet své vojenské základny v dalších nejméně třech zemích. Prý k odstrašení Ruska a Číny.

Reset vztahů USA a Ruska, který v roce 2009 ohlásil Barack Obama, se tak postupně mění v novou studenou válku, na které se svým členstvím v paktu NATO podílí i Česká republika.