It Doesn’t Matter Who Rules in the US

<--

Je jedno, kdo v USA vládne

Reakcí k Bidenovu vyjádření k Vladimiru Putinovi – o tom, že ruský prezident je »zabiják« – jsme četli už více. Rozumní lidé musí buď reagovat, nebo nad Bidenem mávnout rukou. Ti nerozumní nebo plní nenávisti – připomínám slova o tom, že »raději se budu mýlit s americkým prezidentem, než mít pravdu s Putinem« – stejně nemohou pochopit, jakouže to blbost vlastně proklamují. Nenávist ovšem zatemňuje mozek a z normálního člověka je schopna udělat blázna patřícího na psychiatrickou kliniku. To se netýká jen amerického prezidenta. O něj však jde. Ta nenávist ho totiž může vést k nepředloženostem a ty se pak nenechají odčinit. Budou jen, i k tomu může dojít, stát životy lidí, kteří se ničeho nedopustili, kteří chtěli jen žít svým vlastním životem, a nebylo jim to umožněno. Jak daleko je od nenávisti ke zmáčknutí »červeného knoflíku«? A jestli svět je v rukou psychopata, pak nezbývá než se bát.

Mnozí američtí prezidenti, jak se vždy ve výsledku ukázalo, nebyli normální. Byli jen loutky, které dosadil do funkce velký byznys a kapitál. A bylo jedno, která část tohoto byznysu za tím či oním kandidátem stála. Normální člověk, byť by jeho talent k vládnutí byl veliký, nemá v amerických showvolbách naději na úspěch. Volby v USA jsou velké divadlo a k tomu musí být peníze. Myslíte, že by třeba mohl uspět Martin Luther King anebo obyčejný truhlář z Alabamy? A kdyby náhodou přece jen se dostal o kousíček výš v žebříčku populárnosti, pak by mu zbýval osud Kinga. No řekněte, který z amerických prezidentů byl v době života naší generace normální? Trump se svým psychopatickým jednáním? Bushové, multimilionáři z amerického jihu, kteří si pletli cokoli složitějšího a jejichž věty se pro svět staly bonmoty? Clinton se svou Lewinskou? Kennedy s přitažlivou Marylin? Nixon s kauzou Watergate? Obama se slibem míru, který po obdržení Nobelovy ceny svět dál znervóznil nasazením amerických vojáků i tam, kde ještě nebyli, a válkami bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN? O Bidenovi se mně nechce ani psát. Už to, že za čtyři roky ve svých třiaosmdesáti chce znovu obhajovat prezidentské křeslo, když už nyní ne zcela ovládá své pohyby a breptá to, zač by jiný musel jít před soud anebo do blázince, je nenormální.

Jedno je, kdo ve Spojených státech »vládne«. Vždy se budeme muset bát, protože namísto do Bílého domu by oni vládci zřejmě většinou potřebovali být přesunuti do psychiatrických léčeben.

Otakar ZMÍTKO