Discover What the World Thinks of U.S.

US Doctrine and the Baltics

NATO and U.S. troops in the Baltics today are an immense threat, and all who care about peace and positive hopes for the future would do well to realize that.

<--

Málokdo si pamatuje to, že americké vojenské koncepce vznikly dávno před připojením Krymu k Rusku. Sice se to zdá jako »konstrukce«, ale skutečně je to tak. Co mám na mysli? Koncepci vzdušných a námořních výsadkových operací USA a Koncepci průlomových operací USA. Souběžně mělo být Rusko - ale nejde jen o Rusko, také Čína je přece protivníkem - obklíčeno základnami, z nichž by bylo lze, dokonce bez varování, vtrhnout na území »nepřátelských zemí«. I proto vznikla ostatně další doktrína NATO, jež umožňuje zaútočit preventivním útokem, tedy první. Když si tyto informace dáme dohromady s rozmístěním amerických vojsk a dalších satelitů v NATO dohromady, je jasné, že ovládnutí Pobaltí byl velmi významný krok v případném útoku na Rusko. Petrohrad je totiž odsud na dostřel a s ním i Kronštadt se svým námořním seskupením, Moskva jakbysmet. Kdyby si Rusko nepřipojilo Krym, pak by ruská černomořská flotila byla paralyzována a Volgograd, to město, které umožňuje posun na Ural, by také bylo kousek. Proto ho Američané potřebovali, proto všichni jejich satelité musí pět jedinou písničku o anexi, ač v tomto případě o anexi vůbec nešlo. Je ovšem zajímavé, jak se stále opakuje v případě Krymu slovo anexe, ale o Kosovu, které předcházelo, se nezmiňuje nikdo, a když, tak se tvrdí, že šlo o docela jiný případ. Pravda to není, ale stále opakovaná lež, jak známo, se jednou stane pravdou.

Připojení Krymu k Rusku zmařilo mnoho amerických vojenských plánů. Zřejmě i současné dobré vztahy Ruska s Tureckem a nakonec také zbraně, které se ukázaly jako modernější, než mají Američané a NATO. Jejich účinnost byla vyzkoušena na bojištích proti protivládním seskupením a Islámskému státu v Sýrii. Také pozitivně vyvíjející se vztahy k dalším blízkovýchodním zemím neumožnily uzavřít jižní prstenec kolem Ruska a Gruzie z tohoto hlediska není moc stabilní, navíc proti ní je »nárazníková« Jižní Osetie a dobré vztahy Ruska s Arménií.

Pouze Pobaltí naplňuje princip amerických doktrín. Jde ovšem o velké nebezpečí pro mír, protože nelze spoléhat na to, že američtí generálové či takoví poslušní vojenští představitelé NATO, jako je generál Pavel, by se zdrželi nejen provokací, ale i plnění washingtonských úmluv NATO, tedy nenařídili »preventivně« zaútočit první. Jednotky NATO a USA v Pobaltí jsou dnes proto nesmírnou hrozbou a měli by si to uvědomit všichni ti, kterým jde o mír a pozitivní naděje pro budoucnost.







Leave a comment