Who wouldn’t recognize the famous Nobel Peace Prize winner Barack Obama, today the most powerful man on the planet and the American president? One could discuss his power: close in tow behind him are the Chinese comrades, the largest holders of American financial obligations — translated into ordinary Czech, they “own a minority share” in America.
This brief introduction does not change the fact that Obama faces great problems at this time: The United States is plagued by massive unemployment (around 10 percent). Unemployment, which Obama played as his strong suit in the elections, and which he constantly talks (and thus far only talks) about in office, could cut his feet out from under him. Unemployment is obviously not his only problem. The American president has long been criticized for the high federal deficit, which this year comes to an unbelievable $1.3 trillion. Therefore he recently decided on a radical step to save his warm spot in the Oval Office for another four years. Namely, cutting the deficit in half to a still hard-to-imagine $533 billion. He applies a purely leftist methodology to this step: raising taxes for the wealthiest Americans. And since he has correctly calculated who votes for him, he will not pay for it in the coming elections.
Obama will pay for his (in)glorious health care reform, to which Americans will adjust only with difficulty. Put simply, the reform has to do with the implementation of across-the-board insurance coverage all over the United States, which is untypical and fairly problematic for the United States (until now, Americans have been used to paying for every medical procedure themselves if they didn’t purchase health insurance). The bottom line is, these events may turn out to be fateful for Obama in the next two years. One should add that Obama today only has the trust of 42 percent of Americans, a figure analogous to another (in)glorious statesman, specifically, the Czech kleptomaniac Václav Klaus.
This begs the question of who will challenge Obama in two years. I don’t expect it will be the nomination winner of two years ago, Vietnam veteran John McCain. I would sooner place my bet on the vice-presidential candidate of two years ago, Sarah Palin. A woman who managed to repeatedly confuse the Korean People’s Democratic Republic with South Korea in one of the televised debates (“We’ve got to stand with our North Korean allies.") There is also talk of Mitt Romney who, according to theoretical predictions, should have become the Republican presidential candidate two years ago. Who knows how the election would have turned out if he had actually opposed Obama. Multibillionaire Donald Trump withdrew his candidacy in the end, preferring to buy a new and more luxurious Boeing. So we’ll see who emerges from the primaries and promises America a brighter future.
According to my theory of “similar types attract,” it should be Palin. America has its first black president. Why not a woman? The Democrats bet on race, why shouldn’t the Republicans bet on gender? Both have great charisma and I think they would be evenly matched candidates. But let me explain my “theory” fully. In my opinion, rival parties seek candidates of a similar type to run against each other (loudmouth Paroubek vs. hothead Topolánek, educated Cameron vs. educated Brown, weak Sobotka vs. weak Nečas, puppet Palin vs. puppet Obama?).
Who knows how it will all turn out in the United States. One must add that plenty of American presidents have been remarkably unpopular in their first two years and were reelected in the end: older people will certainly recall Ronald Reagan, younger ones Bush. The question is to what extent Obama will manage to convince the public that he’s the one to raise America up, and to what extent Americans will believe him. If he’s successful, he will become president once again. Let me add that I would be glad if the Republicans were to find a true conservative, one who could oppose Obama’s promises and finally push that smiling puppet from the White House. I just hope they don’t pick Palin. We’ll see.
Kdo by neznal slavného laureáta Nobelovy ceny míru Baracka Obamu, dnes nejmocnějšího muže planety a amerického presidenta? O jeho moci by se dalo diskutovat - v těsném závěsu za ním jsou čínští soudruzi, kteří jsou největšími zahraničními vlastníky amerických dluhopisů - přeloženo do obecné češtiny - minoritně Ameriku "vlastní".
Tento stručný úvod však nemění nic na tom, že Obama má v současnosti velké problémy - Spojené státy terorizuje velká nezaměstnanost (okolo 10%). Nezaměstnanost, kterou si dal Obama za svůj hlavní trhák ve volbách a neustále o ní (zatím jen) mluví i v presidentském úřadě, mu může lehce podseknout nohy. Nezaměstnanost samozřejmě není jediných problémem Obamovým. Americký president je dlouhodobě kritizován za vysoký státní deficit, který činí pro tento rok neuvěřitelných 1,3 biliónů $. Nedávno se proto rozhodl pro radikální krok, který by mu měl zachránit teplé místo v Oválné pracovně na další 4 roky. Konkrétně snížení deficitu na polovinu - na stále jen těžko představitelných 533 mld. $. K tomuto kroku použije čire levicovou metodu - zvýšení daní pro nejbohatší Američany. A jelikož má dobře spočítáno, kdo ho volí, ani na to v následujících volbách nedoplatí.
Obama doplácí i na jeho (ne)slavnou zdravotní reformu, na kterou si Američané jen těžko zvykají. Reforma se jednoduše řečeno týká zavedení průběžného zdravotního pojištění celoplošně po celých Spojených státech, což je pro USA netypické a hodně problematické (Američané byli do nynějška zvyklí platit si za každý zdravotní úkon sami, přičemž si ale neplatili zdravotní pojištění). Sečteno podtrženo, tyto záležitosti se můžou za dva roky stát Obamovi osudnými. Nutno dodat, že Obamovi dnes věří jen 42% Američanů, což je obdobné číslo jako u dalšího (ne)slavného státníka, konkrétně českého kleptomana, Václava Klause.
Nabízí se otázka, kdo Obamu za dva roky z řad republikánů vyzve. Neočekávám, že to bude před dvěma lety neúspěšný veterán z války ve Vietnamu John McCain. Spíše bych vsadil na kandidátku na Vicepresidentku před dvěma lety, Sarah Palinovou. Ženu, které se podařilo opakovaně zaměnit KLDR s Jižní Koreou v jedné z televizních debat ("Spojené státy musí stát při svém severokorejském spojenci."). Dále se mluví i o Mittu Romneymu, který se měl podle papírových předpokladů stát před dvěma lety republikánským kandidátem na presidenta. Kdo ví, jak by volba dopadla, kdyby se Obamovi skutečně postavil. Kandidaturu nakonec stáhl multimiliardář Donald Trump, který se raději koupil nový a luxusnější Boeing. Tak uvidíme, kdo nakonec projde sítem primárek a slíbí Americe světlejší budoucnost.
Podle mé "teorie" podobné typy se přitahují, by to měla být právě Palinová. Americký president je poprvé černoch. Proč by jím nemohla být poprvé žena? Demokraté vsadili na rasu, proč by Republikáni nemohli vsadit na pohlaví? Oba mají velké charisma a myslím, že by byli vyrovnanými kandidáty. Jen abych dovysvětlil mojí "teorii": Podle mého názoru hledají soupeřící strany typově podobného kandidáta do voleb jako je jejich protikandidát (buran Paroubek x horká hlava Topolánek, vzdělaný Cameron x vzdělaný Brown, slabý Sobotka x slabý Nečas, ? loutka Palinová x loutka Obama ?).
Kdo ví, jak to všechno v USA dopadne. Nutno dodat, že dost amerických presidentů bylo první dva roky značně neoblíbených a nakonec byli znovuzvoleni - starší lidé si určitě vzpomenou na Ronalda Reagana, mladší zase na Bushe. Otázkou je, nakolik dokáže Obama přesvědčit lid o své vyvolenosti posunout Ameriku výš a nakolik mu to Američané uvěří. Pokud se mu to povede, stane se znovu presidentem. Jen dodám, že bych byl rád, kdyby Republikáni našli nějakého skutečně konzervativního politika, který by se dokázal postavit slibům Obamy a konečně tuto usmívající se loutku vystěhoval z Bílého domu. Snad nenajdou Palinovou.
Tak uvidíme.
This post appeared on the front page as a direct link to the original article with the above link
.
The madness lies in asserting something ... contrary to all evidence and intelligence. The method is doing it again and again, relentlessly, at full volume ... This is how Trump became president twice.
It wouldn’t have cost Trump anything to show a clear intent to deter in a strategically crucial moment; it wouldn’t even have undermined his efforts in Ukraine.
One side talks about the socialists, the other about the rubes. In both cases, it is often an instance of the same fractious contempt and deep-seated enmity.