Trump’s Arab NATO: It’s Already Been Tried

Published in idnes.cz
(Czech Republic) on 8/11/2018
by Hynek Kmonicek (link to originallink to original)
Translated from by Mark Nuckols. Edited by Alen Amini.
A functional military alliance needs a clearly defined enemy, especially one with a diametrically opposed ideological system from the one the alliance acknowledges. The more definable and unified its ideological world view, the stronger the alliance will be.

During the Cold War, the North Atlantic Treaty Organization was an excellent example. It struggled against the ideological world of communism, and the communists correctly perceived it as an ideological enemy, not just a military one. With the end of the Cold War and the demise of communism, NATO is unable to define who’s a rival, who’s an enemy, how to distinguish between them, and what thinking a person must accept in order to change from one into the other.

Russia today is just as capitalistic as NATO members themselves, and for many people, the difference between liberal and illiberal democracy is understandable primarily in overly intellectualized definitions made by frequently biased judges. Thus the Russian Federation itself, heir to the main enemy, the USSR, passes from one category to another as the passage of time and the media demands, on the basis of a majority’s evaluation of Russian behavior. Being conscious of the complexity of the problem of how to define clearly who’s who and how they became that way, the American administration has come up with the idea of a new alliance, an “Arab NATO.”

This new alliance would be called MESA for the Mid-East Strategic Alliance, and would unite eight Arab states, six from the Gulf region, along with Egypt and Jordan, and would “serve as a bulwark against Iranian aggression, terrorism and extremism,” as defined by a spokesperson for the U.S. National Security Council. In reality, it would be a military association of Sunnis against Iranian Shiites, with the addition that an attack on one member would be considered an attack on all, as under NATO Article 5.

As much as it may be a bold and praiseworthy idea on the surface, and could function informally in some areas such as cooperation among secret service agencies against the Muslim Brotherhood, the idea of a MESA military alliance against Iran, with the participation of the U.S., is as practical as teaching eggs to fly. The idea is also bold, potentially useful, but at the same time impractically idiotic.

It’s abundantly apparent what sort of internal problems this alliance would run up against, all of which would have to be resolved before it could ever engage an enemy. The driving force behind the alliance, Saudi Arabia, is Iran’s main rival, and is itself perceived as the source of Sunni “aggression, terrorism and extremism.” And the first problem is that, off-camera, it regards some of these “future coalition partners of the Saudis” precisely as if they were more like Iranians than Saudi allies. Furthermore, Iran's primary adversary, Israel, which shoulders most of the burden of maintaining its power, obviously can in no way be a member of any kind of Arab military alliance.

The First Attempt Bombed

If we want to teach eggs to fly, it would be practical to look at history to see whether it’s already been tried and with what result; it will save time. In 2014, at the height of the so-called Islamic State’s rise to power, Arab states tried to create something similar to MESA, but the result was lousy. The first three alliance members immediately started quarreling in an endearing family drama when the Qataris further expanded ties with the Muslim Brotherhood, which persisted in its intention to overthrow the regime in Egypt, which was supported by the Saudis.

The Omanis’ contribution to alliance solidarity was coziness with Iran, the main enemy, with whom the allied Saudis were fighting a proxy war at the time. On the question of Syria, obviously no one agreed with anyone else, and the whole alliance folded before it could even form a commission for deliberating its creation. It was totally based on a previous anti-Iran bloc, the Peninsula Shield Force from the 1980s, which collapsed when one member, Iraq, occupied another, Kuwait, and both forgot about the Shiites.

If we add into the equation the constantly changing relations among Sunni dynasties in the Gulf, largely related by blood, where momentary state policies are often decided by the relations of a hereditary ruler, or consider the numerous Shiite communities inside the future Sunni alliance, and stir into this goulash, the pungent questions of whether Sunni Iraq is really Shiite Iraq, and to what extent the Syrian Alawite elite will be Shia in the end, then the result is quite clear.

Until Arab Sunni leaders convene with Donald Trump in Washington in mid-October to negotiate a further coordinated approach to Iran, only one thing will remain clear—they won't lack financial resources but they’ll lack everything else.



KOMENTÁŘ: Trumpovo arabské NATO. Takový pokus už tu byl
11. srpna 2018 9:05
Funkční vojenská aliance musí mít jasně definovaného nepřítele. Nejlépe takového, který má myšlenkový systém přesně opačný, než ten, který takové sdružení vyznává. Sama aliance je pak o to silnější, oč pregnantněji je definovatelný jednotný názorový svět, který její členové sdílejí, píše v komentáři český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček.

NATO v období studené války bylo dokonalým příkladem. Bojovalo proti myšlenkovému světu komunismu a ten ho správně vnímal jako ideového, nikoliv jen vojenského nepřítele. Po konci studené války a zániku myšlenkového světa komunismu i NATO prochází obdobím, kdy není schopno na dlouhodobé bázi definovat, kdo je jen protivník a kdo nepřítel, jak mezi nimi rozlišovat a přijmutím které myšlenky se člověk stává z jednoho tím druhým.
Rusko dneška je stejně kapitalistické, jako sami členové NATO, rozdíl mezi liberální a neliberální demokracií je pro mnoho lidí zachytitelný spíše v příliš intelektuálních definicích často velmi předpojatých souditelů a tak i sama Ruská federace, dědic dřívějšího hlavního nepřítele SSSR, v průběhu let přechází z kategorie do kategorie tak, jak si doba a její média žádají na základě většinového hodnocení ruského chování. Při vědomí komplexnosti problému jak jasně definovat, kdo je kdo a jak se jím stal, přichází americká administrativa s myšlenkou nové aliance, „arabského NATO“.
Tato nová aliance by se měla jmenovat MESA /Blízkovýchodní strategická aliance, česky tedy asi BSA/, měla by sdružovat osm arabských států, z toho šest z oblasti Zálivu a k nim Egypt a Jordánsko a měla by být „hrází proti íránské agresi, terorismu a extremismu“, jak ji definoval mluvčí americké Národní bezpečnostní rady. V realitě by tedy měla být vojenským sdružením sunnitů proti íránským šíitům s tím, že by útok na každého jednoho z nich byl považován za útok na všechny tak, jak říká v NATO článek 5.
Jakkoliv je to na povrchu myšlenka odvážná a chvályhodná a v některých částech by neformálně mohla fungovat (spolupráce tajných služeb proti Muslimskému bratrstvu), v realitě je myšlenka arabské vojenské aliance BSA proti Íránu s účastí USA stejně praktická jako učit ptačí vejce létat. To je také myšlenka odvážná, potenciálně užitečná a současně neprakticky idiotská.
Je totiž zřejmé, na jaké vnitřní problémy by tato aliance narážela a které by si musela vyřešit dříve, než se kdy vůbec potká s nepřítelem. Hlavní hybatel sdružení, Saúdská Arábie, je hlavním protivníkem Íránem sám vnímán jako zdroj sunnitské „agrese, terorismu a extremismu“. A prvním problémem je, že někteří „budoucí alianční spojenci Saúdů“ je mimo záběry kamer vidí přesně takhle, tedy jako by sami byli spíše Íránci než saúdští spojenci. Navíc skutečný hlavní protivník Íránu - Izrael - nesoucí většinu zátěže zadržování jeho moci, samozřejmě vůbec nemůže být členem jakéhokoliv arabského vojenského sdružení.
Jeden pokus už tu byl, dopadl pod psa
Chceme-li učit vejce létat, je praktické podívat se do historie, zda se o to již někdo nepokusil a s jakým výsledkem. Ušetří to čas. Když se v roce 2014 na vrcholu vzestupu tzv. Islámského státu ohrožené arabské státy pokusily vytvořit něco podobného BSA, byl výsledek pod psa. První tři ze spojenců se ihned rozhádali v roztomilé rodinné hře, kde Katařané dále rozvíjeli vztahy s Muslimským bratrstvem, které nadále hodlalo sesadit režim v Egyptě, který ale podporovali Saúdové.
K pevnosti sdružení pak ještě Ománci přispěli vřelostí vztahů k Íránu, tedy hlavnímu nepříteli, se kterým ale současně jejich spojenci Saúdové bojovali v Jemenu ve své proxy válce. Na Sýrii se pak již samozřejmě nedohodl vůbec nikdo s nikým a celá slavná Aliance zanikla dříve, než si mohla vytvořit alespoň komisi pro úvahy o svém vzniku. Dokonale tak navázala na předchozí proti-iránský blok Penninsula Shield Force projekt z 80. let, který zkolaboval, když jeden jeho člen, Irák, obsadil druhého člena, tedy Kuvajt, a oba pak zapomněli na šíity.
Připočítejme do rovnice neustále se měnící vztahy mezi rodinně často spřízněnými sunnitskými dynastiemi Zálivu, kde o momentální státní politice často rozhoduje vztah dědičného vladaře k tomu či onomu bratranci za hranicemi, početné šíitské komunity uvnitř budoucí sunnitské aliance, přimíchejte do guláše štiplavé otázky, jestli sunnitský Irák není už dávno šíitský Irák, odkdy jsou USA sunnitské, a nakolik šíitská bude nakonec syrská alawitská elita a výsledek je celkem jasný.
Až se tedy v půlce října sejdou arabští sunitští vůdci ve Washingtonu s prezidentem Trumpem, aby projednali další koordinovaný postup vůči Íránu, jasná je jenom jediná věc: nebudou mít nedostatek finančních prostředků. Budou mít ale nedostatek všeho ostatního.
Autor: Hynek Kmoníček, český velvyslanec v USA
* 22. října 1962
• vystudoval Pedagogickou fakultu a arabský jazyk na UK v Praze; v letech 1994-1995 postgraduální studium moderní historie na univerzitě v Jeruzalémě
• od roku 1995 na MZV na odboru Blízkého východu
• v letech 1999-2001 náměstek ministra
• v roce 2013 jmenován ředitelem zahraničního odboru prezidentské kanceláře
• od roku 2016 velvyslancem v USA
ženatý, čtyři děti
This post appeared on the front page as a direct link to the original article with the above link .

Hot this week

Australia: Donald Trump Is Taking Over the US Federal Reserve and Financial Markets Have Missed the Point

Pakistan: Trump’s Gaza Blueprint Unfolds

Germany: The President and His Private Army

Israel: From the Cities of America to John Bolton: Trump’s Vendetta Campaign against Opponents Reaches New Heights

Germany: The Tariffs Have Side Effects — For the US Too*

Topics

Germany: The Tariffs Have Side Effects — For the US Too*

Ireland: We Must Stand Up to Trump on Climate. The Alternative Is Too Bleak To Contemplate

Canada: Carney Takes Us Backward with Americans on Trade

Thailand: Appeasing China Won’t Help Counter Trump

Poland: Ukraine Is Still Far from Peace. What Was Actually Decided at the White House?

Ireland: Irish Examiner View: Would We Miss Donald Trump and Would a Successor Be Worse?

Canada: Minnesota School Shooting Is Just More Proof That America Is Crazed

Related Articles

Germany: The Tariffs Have Side Effects — For the US Too*

Ireland: We Must Stand Up to Trump on Climate. The Alternative Is Too Bleak To Contemplate

Canada: Carney Takes Us Backward with Americans on Trade

Thailand: Appeasing China Won’t Help Counter Trump