Obama zůstane už jen prezidentem malých úkolů
Pokusím se svou agendu prosazovat vlastními exekutivními prezidentskými výnosy, obejdu Kongres, prohlásil de facto ve svém Poselství o stavu unie Barack Obama. Dolní sněmovna Kongresu totiž může blokovat jeho legislativní návrhy. Samotné prezidentské výnosy však na největší úkoly nestačí.
Daniel Anýž
Není malých rolí, utěšují se herci, na které se nedostanou ty velké. Není malých úkolů, snažil se v noci přesvědčit prezident Barack Obama ve svém letošním Poselství o stavu unie Američany.
Na prahu svého šestého roku v úřadě se prezident ani nesnažil příliš předstírat, že by od republikánů, kteří drží většinu v dolní sněmovně Kongresu, a mohou tak blokovat jeho legislativní návrhy, čekal nějakou vstřícnost. A rovnou vyhlásil, že když to nepůjde jinak, bude konat sám.
„Kdykoli a kdekoli, kde mohu učinit kroky bez legislativy (schválené Kongresem) k tomu, abych rozšířil možnosti pro více amerických rodin, tak to udělám,“ řekl Obama v prvních fázích svého projevu. Přeloženo: pokusím se svou agendu prosazovat vlastními exekutivními prezidentskými výnosy, obejdu Kongres.
Prezident má pro takový postup dost dobrých důvodů. Stačí se jen ohlédnout za velkými úkoly, které si vytyčil právě před rokem, ve svém loňském Poselství o stavu unie. Sliboval nové zbraňové zákony, velkou imigrační reformu, daňovou reformu, zvýšení minimální federální mzdy a balík opatření ke snižování dopadů klimatických změn.
Nic z toho se ale nenaplnilo – a to právě pro účinnou opozici republikánů v Kongresu. Spolu s některými jeho vlastními neúspěchy – jako byl rozpačitý proměnlivý přístup ke krizi v Sýrii a především pak nepovedený říjnový start reformy zdravotnictví – se to výrazně promítlo do pohledu Američanů na svého prezidenta. Od 30. let minulého století, tedy od prezidenta F. D. Roosevelta, to byl pouze Obamův předchůdce George W. Bush, kdo měl na začátku šestého roku prezidentství stejně slabou důvěru spoluobčanů, jako má teď Obama.
Prezident se tak rozhodl přistoupit k činům, ale problémem je, že jeho samostatné exekutivní výnosy nemohou nahradit záběr, který by měly zákony schválené Kongresem. Stačí prostě jen na malé úkoly.
Obama tak vyhlásil, že zvedne minimální mzdu federálním zaměstnancům, což se v praxi dotkne statisíců lidí. Pro ně to bude pomoc, ale ani náhodou to nesplňuje prezidentův původní záměr zlepšit finanční situaci celé americké chudší třídy, milionů Američanů.
Podobně je to i s Obamovými dalšími návrhy. Nejsilnější mohou být jeho avizované akce při krocení emisí, protože v tomto má americká Agentura pro ochranu životního prostředí EPA (Environmental Protection Agency) silné regulační pravomoci. Ale například zbraňové zákony se z jeho agendy zcela vytratily, v otázce imigrace se musí stále spoléhat na možnou spolupráci Kongresu, a v zahraniční politice, konkrétně v otázce Íránu, bude možná naopak muset sám vetovat pokus Kongresu na zpřísnění sankcí vůči Teheránu.
Zdravotní reformě se prezident Obama ve svém projevu nevěnoval tolik jako v minulých letech. I to je logické, implementace reformy je v běhu, o jejím osudu se teď nerozhoduje v Kongresu, ale přímo mezi Američany. Na ty Obama včera také apeloval, aby se přihlašovali do nového systému, a sami tak nejlépe potvrdili smysl a cíle reformy.
A ať už vidíme „Obamacare“ jakkoli, popřít nelze jedno, pokud by dotáhl tento úkol do konce, opouštěl by za tři roky Bílý dům jako prezident, který změnil Ameriku. Jako prezident sice možná jen jednoho, ale zato skutečně velkého splněného cíle.
Zároveň je ale pravděpodobné, jak naznačilo jeho úterní Poselství o stavu unie, že nejen v roce 2014, ale po zbytek svého období už jinak Obama zůstane prezidentem malých úkolů.
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.