Do Americans Want Oil Socialism?

<--

Chtějí Američané ropný socialismus?

Stížnosti na vysokou cenu benzínu jasně ukazují závažnou vnitřní rozpolcenost řady Američanů ve vztahu k federální vládě i k principům volného trhu: Na jednu stranu chtějí vládu co nejslabší, daně co nejmenší a trh co nejsvobodnější. Když však dojde na reálné problémy s vysokou cenou klíčové komodity, najednou je to federální vláda, kdo má problém vyřešit.

Ceny benzínu na amerických benzínových pumpách se vyšplhaly na rekordních 20 Kč za jeden litr (cca 4 dolary za galon). Na základě tohoto faktu se na hlavu prezidenta Obamy snesl hněv řady občanů i politických komentátorů, kteří považují tento fakt za další důkaz prezidentova fatálního selhání ve funkci.

Stížnosti na vysokou cenu benzínu jasně ukazují závažnou vnitřní rozpolcenost řady Američanů ve vztahu k federální vládě i k principům volného trhu: Na jednu stranu chtějí vládu co nejslabší, daně co nejmenší a trh co nejsvobodnější. Když však dojde na reálné problémy s vysokou cenou klíčové komodity, najednou je to federální vláda, kdo má problém vyřešit.

Nejjednodušším způsobem, jak by mohl stát těmto požadavkům dosáhnout, je znárodnit soukromé ropné společnosti, rafinerie i benzínové pumpy, jako se to stalo například v sousedním Mexiku v roce 1938. Pak by stát mohl přímo působit na daném trhu a případně i určovat ceny. Americká armáda by navíc mohla mít jasný politický mandát, a to v zájmu státu operovat v globálním měřítku s cílem zajistit levné zdroje pro nově zřízené Ministerstvo levné ropy.

Opravdu si ale Američané přejí tak dramatické navýšení pravomocí centrální vlády? Nejspíše ne, nicméně daný problém ukazuje na zvyšující se populismus v politické rétorice i na závažnou nekoncepčnost uvažování ohledně optimální role veřejného sektoru v ekonomice státu.

Už od prvních ropných šoků v 70. letech minulého století bylo jasné, že ceny ropy mohou prudce vzrůst, protože její největší zásoby jsou umístěny v geopoliticky nestabilních oblastech. Místo aby americké vlády od té doby podporovaly základní výzkum v oblasti alternativních technologií a budovaly energeticky méně nákladnou dopravní infrastrukturu (například podporou moderních vysokorychlostních železnic), omezily se na opakovaná efektní rétorická prohlášení o nutnosti snížit závislost na dovozu ropy, která ale nedokázaly nijak reálně naplnit. Ještě dnes USA dováží více než polovinu své spotřeby; při nutnosti dovézt 10 milionů barelů ropy denně mluvíme přibližně o jedné miliardě dolarů, kterou je potřeba zaplatit každý den.

Silná lobby ropných společností generujících obrovské zisky (např. ExxonMobile přes 600 miliard Kč za rok 2011) i výrobců obřích aut totiž dokázala tlačit na vládu, aby zachovala zákony i vyhlášky preferující výraznou závislost dopravy na ropě, i přestože se tak poškozuje životní prostředí a ničí ovzduší ve městech. Ve svých důsledcích navíc závislost na ropě přispívá k podpoře problematických autoritářských režimů, které z jejího vývozu žijí.

Vysoké ceny benzínu snad napomohou těm hlasům, které dlouhodobě požadují, aby se americká společnost jako celek začala vážněji a komplexněji zabývat problémem závislosti na dovozu ropy. Je to problém natolik závažný, že jeho úspěšné řešení bude vyžadovat spolupráci tržních subjektů, vlády i samotných spotřebitelů, kteří svými volbami mohou nově vznikající alternativy výrazně podpořit. Povrchní předvolební rétorika svalující vinu za drahý benzín pouze na vládu řešení problému pouze oddaluje a zamlžuje – pokud tedy Američané opravdu ve skrytu duše netouží po zavedení ropného socialismu.