Tehdejší předseda Evropské komise Manuel Barroso měl velké oči, když v lednu 2013 vyhlásil, že do dvou let chce mít pod střechou transatlantickou dohodu mezi USA a EU o volném trhu a investicích (TTIP). Byl to nereálný a odpůrcům dohody to nabídlo argument, že vyjednávat za zavřenými dveřmi, “o nás bez nás”, velký byznys se dohodne za zády lidí.
A je třeba přiznat, že v Evropě si občanská sdružení následně vynutila důležité korektivy a už samotný fakt, že komise a politici v zemích EU musejí dohodu obhajovat, je k dobru věci. Politikům to dává možnost rozptýlit některé nesmyslné výhrady (“zničí to farmářské trhy v Evropě) a zároveň vysvětlit, proč EU dohodu s USA potřebuje.
V USA musí Barack Obama dělat to samé. V Kongresu právě v těchto dnech bojuje, aby od zákonodárců dostal mandát, aby jeho administrativa vůbec mohla nějaké smlouvy vyjednat. Ve Washingtonu jde nyní v prvé řadě o transpacifickou dohodu (TPP), kterou USA chtějí uzavřít dohromady s dalšími jedenácti zeměmi, ale i pro jednání s EU je mandát nezbytný. Obama, který stojí proti vlastním demokratům, naráží na obdobnou nedůvěru, kterou vidíme u evropských odpůrců TTIP. Volně tržní dohody jsou prý v konečném výsledku škodlivé, poškozují zaměstnance na úkor korporací, snižují pracovní a jiné standardy, ničí národní specifika na úkor globální monokultury.
Na takové obecné teze se někdy těžko hledají dobré odpovědi. Liberál Fareed Zakaria a konzervativec Charles Krauthammer, dva známí američtí komentátoři, kteří se v pohledu na mezinárodní politiku jinak liší jako noc a den, ale přinejmenším jeden, ale zcela klíčový argument shodně nabízejí. Vzestup Číny mění svět, právě teď se rozhoduje o budoucích globálních pravidlech − v obchodě, kybernetické bezpečnosti, ochraně duševního vlastnictví, v řadě dalších oblastí. Mohou to být USA, EU a země jako Japonsko, Austrálie, kdo do těchto pravidel promítne své hodnoty a standardy. Nebo své zájmy a normy prosadí spíše Čína.
“Doufejme, že za dvacet let, v době nových čínských pravidel, se neohlédneme a nebudeme si přát, abychom bývali byli mnohem asertivnější,” píše Zakaria. A Krauthammer se ptá zcela přímočaře: Kdo napíše pravidla globální ekonomiky − Amerika, nebo Čína? Z čehož pak vyplývá dotaz i pro Evropany: Chce EU na nových pravidlech spolupracovat s USA, nebo si je nechá vnutit Pekingem? Odpověď by neměla být až tak těžká.
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.