Na čínské barikádě. Nechme se raději šmírovat Američany
Miloš Zeman má nálepku trojského koně Pekingu. Jenže ač dělá vše pro to, aby ji potvrzoval, jde jen o odvar vstřícnosti, jakou Číně ukazují jinde v Evropě, zvláště ve Středomoří. Do Říma přijel prezident Si Ťin-pching a Itálie se stane první západní mocností (členem skupiny G7), jež se smluvně přidruží k čínskému projektu nové hedvábné stezky, nabízejícímu hlavně investice. To zase silně rozčiluje Trumpovu Ameriku. Co z toho plyne?
Lísání se k Číně není osobní problém prezidenta Zemana, jeho postkomunistického ukotvení, letory nebo pomstychtivosti vůči těm, kdo chtějí Česko kormidlovat jen k Západu. Tyto argumenty známe z médií, ale popisují jen úzkou výseč z širšího rozpětí. Od faktu, že Čína má podíl v energetice Portugalska, přes zájem o totéž v Itálii i tamní přístav Terst až po zprávy, že Čína se jako investor uchytila i v Izraeli.
Přístav v Haifě, který používá i americká 6. flotila, bude modernizovat a pak 25 let řídit čínská firma SIPG. Když v lednu přijel do Jeruzaléma Trumpův bezpečnostní poradce John Bolton, víc než o mírový proces se zajímal právě o tohle.
Jsou to detaily, ale vytvářejí mozaiku nové barikády. Barikády, kde proti sobě nemusí stát EU a Trumpova Amerika, kde se k Trumpovi přiklání též jeho ideový nepřítel Soros a kde se i státy ocitají v roli toho, kdo musí „zvolit svou stranu“. Říká se, že je to vlastně fuk, neboť obě strany užívají šmírovací technologie. To je pravda. Ale USA – na rozdíl od Číny – neužívají nové technologie i na to, aby si podezřelí lidé nemohli kupovat jízdenky či letenky. Je-li stále ještě možnost volby, nechme se raději šmírovat Američany.
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.