Program raketoplánů po třiceti letech vyčerpal své možnosti, pro jeho ukončení je dostatek ekonomických a vědeckých argumentů. Konec letů raketoplánů je ovšem také metaforou současné americké reality. Země zahleděné dovnitř, do hlubin svých rozpočtových a dluhových propastí, spíše než k novému velkému cíli na horizontu představivosti.
Byl to už předchozí prezident George Bush, kdo v roce 2004 rozhodl program raketoplánů ukončit. Bylo zřejmé, že původní záměr, jak ho NASA prezentovala na počátku 70. let, se nikdy nenaplní. Místo levné, bezpečné a rutinní dopravy do vesmíru se z letů raketoplánů stala velmi drahá záležitost.
Jeden start přijde podle údajů NASA na 450 milionů dolarů, podle nezávislých odborných odhadů jde ošem až o 1.5 miliardy, což by bylo 100x více, než zněly původní odhady.
Program se také nikdy nezbavil stínu dvou katastrof. A když s dokončenou výstavbou Mezinárodní vesmírné stanice raketoplány navíc přišly o hlavní důvod své existence, byl konec programu logickým verdiktem.
Jenže nostalgie a smutek, který v těchto dnech čiší z titulků amerických novin, když píší o nadcházejícím startu posledního raketoplánu, vypovídají ještě o něčem jiném. O hubeném rozpočtu NASA, o politicích, kteří neumějí dát agentuře jasné zadání. O tak velkých ekonomických potížích celé země, že rozpočtový výbor Sněmovny reprezentantů Kongresu právě tento týden navrhl škrtnout peníze, jež měla NASA dostat na konstrukci nového vesmírného teleskopu, který by měl nahradit ten dosluhující Hubbleův.
Amerika teď nezvedá zrak ke hvězdám. Možná jen přechodně, ale už dlouho ji „přízemní“ potíže nesvazovaly tak, jako v současnosti. V dubnovém průzkumu Gallupova úřadu 55 % dotázaných Američanů vyjádřilo obavu, že jejich děti se budou mít hůře než oni. To je nejhorší výsledek za čtvrt století. A v čerstvém šetření pro New York Times 40 % lidí uvedlo, že nedávná ekonomická recese je ve skutečnosti začátkem trvalého ekonomického sestupu USA. Ještě před rokem se takto budoucnosti bálo “jen” 28 % dotázaných.
Program raketoplánů vyčerpal své možnosti. Jeho konec je ovšem i odrazem vyčerpané Ameriky. A lze si jen přát, aby platilo latinské rčení „Per aspera ad astra“. Přes potíže ke hvězdám. Aby Amerika znovu našla odvahu, sílu a velké vize.
Leave a Reply
You must be logged in to post a comment.